Mocný komik, který se po revoluci stal nečekaným hrdinou: Jak dnes žije herec, který vládl českým divadlům i filmovým plátnům

Od pražského kluka k věrnosti Ypsilonce

Narodil se roku 1950 v Praze. Zatímco jeho bratr Ladislav se stal úspěšným architektem, Jiří se vydal na DAMU a brzy po škole zakotvil v libereckém Studiu Ypsilon. To se později přestěhovalo do Prahy a stalo se jeho druhým domovem. Lábus Ypsilonku nikdy neopustil, ačkoli se mezitím stal hvězdou filmů a televizních obrazovek, pořád se pravidelně vrací na jeviště.

Rumburak jako padouch č.1, který se vryl do paměti několika generací

Na začátku 80. let přišla role, která Jiřího Lábuse navždy přenesla do pohádkového panteonu. Šlo o roli černokněžníka Rumburaka z Arabely Václava Vorlíčka. Tuto postavu děti nenáviděly a dospělí tajně obdivovali. Rumburak měl styl, šmrnc a především Lábusův nezaměnitelný hlas. Úspěch byl tak silný, že vznikl i samostatný film Rumburak (1984). Když se dnes řekne „pohádkový záporák“, většině Čechů vyskočí před očima právě jeho tvář.

„Možná přijde i kouzelník“: když se humor stane fenoménem

Lábus ale nebyl jen padouch. Ještě během normalizace se stal součástí legendárního estrádního pořadu Možná přijde i kouzelník. Tam společně s Oldřichem Kaiserem a Jiřím Kornem předváděl, že humor může být inteligentní, bláznivý i poetický zároveň. Pořad se vysílal od roku 1983 a hlášky z něj dávno zlidověly.

Neztratil se ani po revoluci

A pak přišla revoluce. Diváci najednou chtěli něco jiného – žádné nacvičené estrády, ale živý, ostrý, improvizovaný humor. A tak se zrodila Ruská ruleta (1994). Kaiser a Lábus dokázali, že se nebojí ničeho, dělali si legraci z politiky, z každodenního chaosu, a hlavně sami ze sebe. A tím se stali nečekanými hrdiny polistopadové televize.

Dabing: Marge, to je přece Jiří

Pokud by někdo chtěl hledat Lábusův „druhý život“, našel by ho v dabingu. Už více než 30 let propůjčuje hlas Marge Simpsonové v seriálu Simpsonovi. Je fascinující, jak dokázal ženskou postavu přetavit do své osobité polohy. Jeho Marge je starostlivá máma, která má občas nervy v kýblu, ale nikdy neztratí srdce.

Pro českého diváka je to tak neodmyslitelné spojení, že si jen málokdo umí představit jiný hlas než ten Lábusův. A když se zeptáš dětí v roce 2025, jestli znají Rumburaka, možná zavrtí hlavou. Ale Marge? Tu znají všichni.

Soukromí, které se neprodává

Jiří Lábus patří k hercům, kteří si své soukromí hlídají. Není typem na titulky bulváru o rozchodech nebo skandálech. Víme, že jeho bratrem je uznávaný architekt Ladislav Lábus. Jinak se o svém osobním životě zmiňuje minimálně. A možná právě proto vydržel v českém showbyznysu tak dlouho. Soustředí se na práci a publikum mu to oplácí láskou a respektem. Je také jedním z mála herců, kteří si nestěžují na malý důchod. Lábus jednoduše myslel „na zadní kolečka“ a našetřil si. Věděl, že se ve stáří bude moci spolehnout jen sám na sebe a tak si naspořil, aby se na malý důchod nemusel spoléhat a mohl si dovolit zaplatit služby, aby prožil stáří důstojně.

Jak dnes žije

I po sedmdesátce má stále nabitý program. Hraje v Ypsilonce, dabuje, objevuje se ve filmech i seriálech. Přitom zůstává nohama pevně na zemi a diváci si ho váží. Každá jeho role, i ta nejmenší, má totiž šmrnc a osobitost.

Lábus je zkrátka důkazem, že humor není otázkou věku, ale nadhledu. A že hrdina nemusí být vždy ten, kdo má meč a plášť. Někdy stačí, když nás rozesměje v době, kdy to nejvíc potřebujeme.

Proč „mocný komik“ a „nečekaný hrdina“?

Mocný, protože dokázal přetvořit zábavu v univerzální jazyk, kterému rozumí děti i dospělí. A hrdina? Protože po revoluci pomohl lidem zorientovat se v nové době, nikoli proslovy, ale smíchem. Vždyť co jiného potřeboval národ po letech nesvobody, než se pořádně a od srdce zasmát?

Jiří Lábus není jen hercem, dabérem a komikem. Je především symbolem humoru, který stárne s námi, ale nikdy nezestárne.