Jak bydlí Zdeněk Podhůrský: Třicet let proměny staré opukové stavby v útulné rodinné sídlo

Dům, ve kterém dnes žije, totiž téměř celý vybudoval a zrekonstruoval vlastníma rukama. Jeho bydlení ukazuje, že umělecká tvořivost se může naplno projevit i v architektuře.

Dům plný příběhů

Na okraji Prahy, v Přední Kopanině, stojí dům, který by se dal považovat za umělecké dílo. Zdeněk Podhůrský v něm žije téměř třicet let. Když ho kupoval, bylo to spíše torzo s propadlou střechou a bez vody. Dnes? Útulný domov s romantickou atmosférou, řemeslným zázemím i originálními prvky, které jinde neuvidíte.

Od centra Prahy k domu bez základů

Podhůrský vyrůstal v srdci Prahy, nedaleko Václavského náměstí. V dospělosti se přestěhoval na Žižkov. Po nějaké době začal s tehdejší manželkou Markétou snít o vlastním domě. Jenže realita byla neúprosná. Dostupné finance znamenaly jediné. Pořídí ruinu.

A tak narazili na dům z roku 1881, bez elektřiny i tekoucí vody. Na první pohled odstrašující stav. A přesto byl moment, který rozhodl. Stoleté kameninové schody Právě kvůli nim řekl: „Bereme.“

Třicet let práce vlastníma rukama

Stavební průmyslovka se Zdeňkovi hodila. Do rekonstrukce se pustil svépomocí, od podlah po střechu. Dům je z opuky, bez základů, se silnými stěnami, které skvěle chladí v létě, ale v zimě dají zabrat. Vytápění zajišťují dva krby. A zásoby dřeva? Ty štípe celá rodina. Kdo chce teplo, musí přiložit ruku k dílu. Postupně přibyly přístavby. Ateliér pro obří sbírku loutek po tátovi, bydlení pro maminku, která potřebuje péči a zastřešená terasa, dokončená během covidové pauzy.

Poklad v trámech a kámen z lomu

Zdeněk rád zachraňuje historii. Do stavby proto zakomponoval unikátní materiály. Trámy z Karlových lázní, což je dřevo z 11. Století a obrovské množství opuky z nedalekého lomu. Každá část domu tak vypráví svůj příběh.
Románská lázeň pod střechou

Když konečně zavedli vodu po roce nošení v kanystrech, vznikla další šílená, ale okouzlující myšlenka. Vanu dát na půdu. Dovést tam gigantickou masážní vanu byla operace, při které padlo i pár kusů zdiva i schodiště. Dokonce přišel moment, kdy jí chtěl vrátit zpět na ulici.  Nakonec se ale povedlo. Vana obložená kamenem, atmosféra středověké lázně. Zdeněk přiznává, že při první koupeli radostí řval na celý dům.

 Bohémský život se zvířaty i vínem

Podhůrský miluje přírodu. Na zahradě sklízí rajčata i hrozny a společnost mu dělají domácí mazlíčci. Dva volně žijící králíci s vlastním „bytem“ pod televizí. V minulosti vlastnil koně. Ti bydleli ve stájích, které sám postavil.

Dům jako dílna i galerie

Podhůrský je renesanční člověk. Hraje v muzikálech, dabuje, fotí, maluje světlem i staví. Nejvíce času tráví v dílně mezi loutkami svého otce. Autora prvních Broučků nebo čmeláka Aninky. Zdeněk loutky restauruje a připravuje na rozsáhlé výstavy.

Fotografování je další vášní. Jeho múzou je partnerka Veronika, se kterou dnes v domě žije. Je také hnacím motorem modernizací domu. Díky ní se například kuchyň přesunula dopředu a propojila s obývací částí.

Domov jako nekončící projekt

I po třiceti letech rekonstrukce neskončily. Zdeněk říká, že v tomhle domě se stále něco mění. Je to prostor, který žije spolu s ním a jeho blízkými. Místo plné fantazie, řemesla a lásky k historii. A nakonec? Je to dům, do kterého vložil ruce, srdce i kus svého života. Místo, které vzniklo z odvahy a víry, že i stará ruina může být jednou domovem snů. Říká se, že odvážnému štěstí přeje.“ A Podhůrskému přálo velkolepě.