Po stopách filmových pokladů: Připomeňte si trojici nezapomenutelných legend ze Švejka

Nenapodobitelný Švejk

Samozřejmě si připomeneme hlavně Rudolfa Hrušínského, který byl podle mnohých jedním z nejlepších československých herců. Rudolf Hrušínský se narodil v roce 1920 do rodiny s hlubokými hereckými kořeny, které sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Narodil se přímo na divadelních prknech kočovné divadelní společnosti jeho dědečka. Po stěhování do Prahy začal studovat gymnázium, ale jak rostl, dospěl k názoru, že ho škola nenaučí nic, co bude potřebovat. Na konzervatoř se nedostal, a tak v patnácti letech začal svou hereckou kariéru. Možná si ho vybavíte jako studenta Vaňka v legendárním filmu Cesta do hlubin študákovy duše. První velkou roli dostal ve filmu Strakonický dudák, kde si zahrál vykutáleného podvodníka Vocílku. O rok později přišel Švejk. Kvůli roli musel přibrat a jak je známo, nadváhy se už nedokázal nikdy zbavit.

Se ženami to neměl složité. Už v roce 1945 se zamiloval do své vyvolené. S Evou Koubovou prožil celý život. Evina rodina, kromě sestry, zemřela v koncentračním táboře. S budoucí manželkou se seznámil na plovárně, vzali se za pět měsíců a brzy se dočkali dvou synů, Rudolfa a Jana.

Rudolfovi se dařilo i profesně. Filmy jako Rozmarné léto nebo Spalovač mrtvol z něj udělaly uznávaného herce. V roce 1968 podepsal 2000 slov a nesl za to následky. Přestal vyučovat na DAMU, režiséři ho nesměli obsazovat, v Národním divadle směl dostávat jen malé a záporné role. Problémy měli i synové.

V roce 1977 podepsal Antichartu. Chtěl dělat svou profesi. Vyplatilo se mu to. Hned začaly přicházet nabídky na filmové role (Slavnosti sněženek, Tři veteráni, Vesničko má středisková).

Po roce 1989 se na chvíli angažoval v politice a usedl ve Sněmovně lidu za OF. Po dvou letech byl z politiky tak zklamaný, že ji opustil. Svou poslední roli si zahrál ve filmu Noc rozhodnutí. Kvůli špatnému zdraví ho vozili na natáčení z nemocnice. Zemřel 13. dubna 1994.

František Filipovský a dvojrole

Ve Švejkovi se předvedl i František Filipovský. V prvním filmu byl policejním detektivem Bretšnajdrem, který po hospodách hledá opilce, kteří nějak uráží císaře, aby je mohl zatknout. V druhém díle si zahrál pedantského poručíka Duba.

František Filipovský hrál celý život hlavně vedlejší role. S Hrušínským se potkal už na natáčení filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Zahrál si šprta jménem Mazánek.

Narodil se v roce 1907 v Přelouči do rodiny flétnisty a zdědil umělecké nadání. V roce 1937 se Filipovský oženil s Hildou, která mu porodila dceru Pavlínu a později syna Jana. V témže roce 1945 pomáhal Filipovský bránit Československý rozhlas.

Herec se zapsal do historie filmu především jako „král dabingu“ a na jeho počest se každoročně udílí nejlepším dabérům cena nesoucí jeho jméno. Jednou z jeho nejvýraznějších televizních rolí je postava inspektora Mrázka ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Naposledy se v televizi objevil jako Blekota v roce 1990 v seriálu Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek. Pak prodělal mozkovou mrtvici a přestal mluvit. Zemřel o tři roky později v říjnu 1993.

V uniformě byl Svatopluk Beneš dokonalý

Jediná postava, která Švejka provází po většinu příběhu, je nadporučík Lukáš, který ho vyhrál v kartách a také kvůli němu skončil na frontě. Postava nadporučíka Lukáše skutečně existovala. Šlo o skutečného velitele autora knihy Jaroslava Haška. Postavu Lukáše ztvárnil Svatopluk Beneš, známý prvorepublikový herec a idol žen, který měl dokonce v náručí i Adinu Mandlovou.

Svatopluk Beneš vystudoval Státní konzervatoř v Praze. Za první republiky hrál hlavně milovníky a později se přeorientoval na charakterní role. Od šedesátých do devadesátých let natočil celou řadu filmů, většinou ve vedlejších rolích. Jeho posledním filmem byly Želary v roce 2003, kde měl vážný problém se zrakem. Posledních pět let života strávil v léčebně dlouhodobě nemocných. Každý den ho navštěvovala manželka Božena, kterou si vzal v roce 1946 a měl s ní syna Svatopluka a dceru Alexandru. Svatopluk Beneš zemřel v dubnu 2007.