Míval akné a rovnátka, producenti ho odmítali. On se však nevzdal a stal se legendou

Dvojnásobný držitel Ceny Akademie

Letos potěšil množství českých fanoušků, když se objevil na jubilejním 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, aby převzal Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Když se s několika fanoušky usadil při promítání jednoho ze svých nejslavnějších filmů a zhlédl ho s nimi až do konce, překvapil a potěšil všechny přítomné.

Málokdo by dnes uvěřil, že jeho cesta k herecké slávě začala skromně a nejistě. Byla kostrbatá, plná překážek a odmítnutí. Odstartovala to už jeho rodina, když tetička prohlásila, že si na místě uhlazených filmových elegánů nedokáže představit malého synovce s velkým nosem. Nutno dodat, že drobná postava a netradiční vzhled byly častým důvodem, proč jej producenti posílali pryč s nepořízenou. Nikdy se však nevzdal svého snu.

Drsné začátky nadaného Absolventa

Jeho matka chovala velkou lásku k filmům a umění obecně. Vkládala velké naděje do synů, ale starší Ronald je zhatil, když se vydal na dráhu právníka a ekonoma. Proto se zaměřila na mladšího Dustina a už v pěti letech ho posadila ke klavíru. Skutečně projevil nadání a hudební sluch, vysedávat celé hodiny u nástroje ho však nebavilo.

Byl raději mezi lidmi, a jelikož se rodina s židovskými kořeny často stěhovala, ocital se každou chvíli na jiné škole a v novém kolektivu. Ten si získával snadno rolí vtipného třídního šaška, který s oblibou každého imituje a vypráví veselé historky. Toužil vystoupit ze stínu úspěšnějšího bratra, jenž mu byl dáván za příklad. Neměl to snadné, a to ani u dívek, na které nedokázal zapůsobit.

Byl jsem králem akné a rovnátka byla mou korunou.

Když po maturitě nastoupil na Santa Monica College, začal studovat klasickou a jazzovou hudbu. Současně se zapsal do hodin dramatu a uvědomil si, že vedlejší předmět ho baví mnohem víc než hlavní. V roce 1957 nastoupil na divadelní školu Pasadena Playhouse, kde se seznámil s pozdějším celoživotním přítelem Genem Hackmanem.

Dustin u něho dokonce nějakou dobu bydlel, ale nic netrvá věčně a nakonec se musel začít protloukat na vlastní pěst, což v New Yorku nebylo jednoduché. Jak už bylo řečeno, producenti o něj nejevili zájem, a tak mu nezbylo než střídat různá zaměstnání, aby se uživil. Pracoval jako číšník, vrátný, zřízenec v márnici nebo prodavač hraček.

V polovině 60. let už byl respektovaným divadelním hercem, ale v Hollywoodu zůstával neznámým. To se mělo záhy změnit. Režisér Mike Nichols tenkrát hledal představitele hlavní role pro film Absolvent (1967), ideálně vysokého a pohledného blonďáka. Jaký paradox, že dal šanci Dustinu Hoffmanovi! Hned po premiéře se z filmu stal hit a z nechtěného herce hvězda nominovaná na Oscara.