Co mají společného Češi a Slováci. Vladimír Polívka to definoval přesně

Lidé se ho někdy ptají, proč raději neodejde žít do Francie, když má po matce Chantal Poullain francouzské občanství. Vladimír Polívka k tomu ale nemá důvod. Kariéra se mu slibně rozjela v Česku a jak uvedl už před několika lety pro magazín Story, neumí si představit, že by se najednou sbalil a začínal nanovo někde jinde. 

Ve Francii je v jeho oboru navíc mnohem větší konkurence a málokomu se podaří skutečně prosadit. "Pár jedincům se to podaří, ale stejně hrajete východní gangstery. Faktem zůstává, že si vybírají oni vás, ne vy je, a tady si můžu vybírat já. Byla k tomu docela zajímavá cesta, tak proč ji opouštět,“ vysvětlil herec.

Záhadná partnerka a první dítě

Do zahraničí ho to nepotáhne o to spíše, že v tuzemsku našel životní partnerku. Ačkoli jsou spolu už pět let, nikdy o ní moc nemluvil. Prozradil jen, že se jmenuje Magda a potkal ji v pivnici, kde pracovala jako šenkýřka. 

"Má ráda psy a podobné věci jako já. V mnohém si rozumíme," uvedl v jednom rozhovoru. 

O něco více se médiím otevřel v prosinci minulého roku, kdy se stal poprvé tatínkem. Magda přivedla na svět holčičku, pro kterou vybrali francouzsky znějící jméno Rozálie Charlotte. 

Vyhořelý táborový vedoucí

V současné době můžete Vladimíra Polívku vidět v nové české komedii Po večerce, kterou natočil režisér Dan Pánek. Hraje v ní vyhořelého zaměstance korporátu Kráťu, jenž vyslyší prosbu svého nemocného otce, aby místo něho v létě vedl dětský tábor. Netuší přitom, kolik trampot s tím bude spojených. Nejenže je tábor ve zchátralém stavu, ale navíc se tu setkává s bývalou láskou Anežkou (Eva Podzimková) a jejím partnerem Karlem (Stanislav Majer), kterého z duše nesnáší. 

Ačkoli recenzenti film popisují spíš jako rodinný snímek než komedii, hvězdné obsazení láká diváky do kin. 

Na konci srpna ho Vladimír Polívka uvedl osobně také v Bratislavě. 

V čem jsou Češi a Slováci stejní? 

Právě u příležitosti slovenské premiéry přišla řeč na Polívkův vztah k našim východním sousedům. Protože se herec narodil teprve v roce 1989, Československo si již nepamatuje a nemá k němu tak citový vztah jako starší generace. Slováky má však podle svých slov velmi rád. 

"Když na Slovensku potkáte zajímavého člověka, často je opravdu výjimečný," uvedl Polívka a svěřil se, že velmi obdivuje slovenské velikány typu Milan Lasica či Michal Vajdička. 

Zároveň prý vypozoroval, že něco mají Češi a Slováci velmi společné. Oba národy si podle něj rádi stěžují na své poměry. 

"Já jsem měl možnost žít i jinde a uvědomil jsem si, jaké velké štěstí v našich krajích vlastně máme," vysvětlil herec a dodal, že velmi rád cestuje, ale jen proto, že se pak může opět vracet domů. 

Vypadá to tedy, že nám cizina Vladimíra Polívku hned tak nevezme a uvidíme ho ještě v mnoha dalších zajímavých českých rolích.