Chtěl být hercem, získal slavnou roli a pak bojoval o život. Dětská hvězda slaví šedesátku

Usměvavý kudrnáč si získal sympatie diváků i malou rolí

Když se v roce 1985 objevil ve filmu Jiřího Menzela Vesničko má středisková, bylo Stanislavu Aubrechtovi teprve devatenáct let. Vedle Rudolfa Hrušínského, Mariána Labudy, Libuše Šafránkové nebo Jana Hartla působil jako úplný nováček, přesto si ho diváci zapamatovali. Jeho Jarda Pávek byl mladý, trochu neobratný a beznadějně zamilovaný do učitelky, kterou hrála Magda Křížková Šebestová. A právě tahle jediná filmová postava mu nakonec přinesla nesmrtelnost, kterou by si tehdy jako začínající herec sotva dokázal představit. 

Způsob, jakým se k roli dostal, byl přitom poněkud netypický. Aubrecht později vzpomínal, že si ho Jiří Menzel prohlédl a položil mu jednoduchou otázku, jestli má rád maminku. Když mladík odpověděl ano, režisér mu řekl, že je to vidět v jeho očích. Právě to mělo rozhodnout. A tak se devatenáctiletý student ocitl najednou mezi zkušenými herci a před kamerou se učil za pochodu. 

Menzel mu dal školu, s Hrušínským chodil na cigárko 

Natáčení pro něj znamenalo nejen první velkou filmovou zkušenost, ale také setkání s herci, které do té doby znal především z obrazovky. Aubrecht po letech vzpomínal například na Rudolfa Hrušínského. O přestávkách spolu chodili za hospodu, protože Menzel mladému herci kouření příliš nepovoloval. Aubrecht mu tam pravidelně připaloval cigaretu a Hrušínský měl jeho snahu pokaždé okomentova, jak je to příjemné.

Zajímavé je také, jak přesně se tehdy film vyráběl. Aubrecht například popisoval natáčení scény s učitelkou, do které je Jarda zamilovaný. Musel přesně počítat kroky, aby ve správný okamžik ramenem zavadil o obraz na zdi. Dnes může taková drobnost působit úsměvně, tehdy ale šlo o jednu z prvních lekcí filmového řemesla. Za jeden natáčecí den navíc dostával přibližně 150 korun. O několik let později už za den při natáčení Tankového praporu dostával sedm tisíc. 

Aubrecht ovšem nezůstal hercem jedné slavné role. Po konzervatoři se věnoval především divadlu a postupně objevil oblast, která později zásadně změnila jeho profesní život. Z herce se začal stávat producent a na česká jeviště pomáhal dostávat velké zahraniční muzikály. Jeho jméno se spojilo s projekty jako Jesus Christ Superstar nebo Evita. 

Do Česka přivezl muzikály a riskoval vlastní peníze

Jedním z jeho nejvýraznějších producentských počinů byl právě Jesus Christ Superstar. Aubrecht vzpomínal, že nejprve chtěli dělat Kočky, ale ta práva nezískali. Dostali však možnost uvést Jesus Christ Superstar a na něm bylo, aby přesvědčil banku, že obrovský projekt může ekonomicky fungovat. Risk se nakonec vyplatil. Muzikál měl mimořádný úspěch a podle iDNES se dočkal 1288 repríz.

Následovala Evita a další velké projekty. Aubrecht se mezitím oženil a narodil se mu syn Václav. Vypadalo to, že jeho život se ubírá úplně jiným směrem než kdysi u Menzela. Z filmového mladíka se stal člověk, který rozhoduje o velkých produkcích, domlouvá financování a nese odpovědnost za desítky lidí. Jenže právě v době, kdy měl být profesně na vrcholu, začalo jeho tělo vysílat signály, kterým zpočátku nepřikládal dostatečnou váhu. 

Únava nejprve vypadala jako obyčejné vyčerpání. Člověk, který dlouhodobě pracuje na velkých projektech, přece může být unavený. Aubrecht si proto podle vlastních slov říkal, že přes Vánoce odpočinek všechno spraví. Jenže místo obyčejné únavy přišly další potíže. Začal mít problém udržet telefon v ruce, přidaly se křeče do nohou a při pohledu se mu objevovalo zvláštní šedé místo. Teprve tehdy bylo jasné, že nejde o přepracování. 

Zlom přišel během několika dnů

Vyšetření nejprve ukázalo chudokrevnost. Následovala další vyšetření a během pouhých několika dnů se dozvěděl diagnózu, která mu kompletně převrátila život. V roce 1997 lékaři potvrdili akutní lymfoblastickou leukémii, tedy závažné nádorové onemocnění krvetvorné tkáně. Aubrecht později v pořadu 13. komnata popsal, jak rychle se najednou jeho dosavadní život změnil. 

Najednou už neřešil muzikálové premiéry ani ekonomiku velké produkce. Jeho prioritou bylo přežít. A léčba, která následovala, rozhodně nebyla krátká epizoda. Na nemocničním pokoji strávil přibližně dva roky. Kvůli intenzivní léčbě měl výrazně oslabenou imunitu a musel být izolovaný v podmínkách, které běžnému člověku mohou připadat téměř nepředstavitelné.

Ještě předtím se lékaři pokoušeli hledat dárce kostní dřeně, ale vhodného dárce se podle Aubrechtova svědectví najít nepodařilo. Byl proto odkázán na tehdejší léčbu chemoterapií. V rozhovoru otevřeně přiznal, že období izolace nebylo náročné jen fyzicky. Kvůli hormonální léčbě se u něj rozvinula také reaktivní deprese a popsal stav, kdy několik dní prakticky nevnímal, co se kolem něj děje. 

Boj ovšem nakonec zvládl. Léčbu ukončil v roce 1999 a podle jeho vlastního svědectví se mu leukémie od té doby nevrátila. Tato zkušenost výrazně změnila jeho další život. Zatímco před nemocí byl ponořený do divadla a produkce, po návratu do života už se do stejného kolotoče naplno nevrátil. 

Místo jeviště restaurace

Po nemoci se pustil do gastronomie. Otevřel restauraci a postupně se dostal až k podniku U Čiriny, který převzal od Čiriny Košíkové, osobní kuchařky Václava Havla. V rozhovoru pro Aha! popisoval, že se při vaření učil od zkušených kuchařů a ponechal restauraci její slavné základy, například paprikáš, halušky a strapačky. Postupně se do vaření zapojoval sám a vytvořil i vlastní recepty. 

Restaurace několik let prosperovala, jenže tentokrát přišel problém z úplně jiné strany. Pandemie covidu znamenala pro gastronomii tvrdý zásah a Aubrecht později uvedl, že ho covid připravil přibližně o tři miliony korun. Podnik nakonec v roce 2021 zavřel a restauraci následně prodal.

Ani tentokrát ale nezůstal dlouho stát na místě. V posledních letech se začal věnovat práci se dřevem a vyrábí autorský a designový nábytek. Sám přitom v rozhovorech popisuje svůj život s pozoruhodným nadhledem: člověk něco vybuduje, pak přijde událost, kterou nemůže ovlivnit, o všechno přijde a začne znovu. 

Jeho syn si zvolil úplně jinou cestu

Aubrechtův syn Václav se nevydal po stopách svého otce. Stal se hematoonkologem.  

Z někdejšího Jardy Pávka se mezitím stal muž, kterého by dnes na první pohled poznal možná jen málokdo. Kudrnaté vlasy zmizely, tvář se samozřejmě během desetiletí změnila a před kamerou se objevuje jen příležitostně. Zahrál si například v seriálech Gympl s (r)učením omezeným a Modrý kód a objevuje se i v novějších filmových projektech. Přesto zůstává jeho role v Menzelově komedii tím, co ho provází celý život. 

V září oslavil šedesátku a může bilancovat

Stanislav Aubrecht se narodil 19. září 1966 v Praze. V devatenácti letech ho Jiří Menzel vybral do jednoho z nejznámějších českých filmů. Potom se z herce stal úspěšný producent, který pomohl přivést na česká jeviště velké muzikály. Když se zdálo, že má před sebou další roky práce, přišla zákeřná nemoc a téměř dva roky života strávil v nemocniční izolaci. Po uzdravení ale znovu začal od nuly tentokrát jako restauratér, později jako výrobce nábytku.

Život kudrnáče z Vesničky je příběhem člověka, který několikrát změnil celý svůj život, pokaždé začínal trochu jinak a ani po největší životní ráně nezůstal stát na místě.