Jako dítě utíkal úspěšný herec a režisér do lesa, kde kreativně řádil. Zůstalo mu to dodnes

Ne každé místo je vhodné ke psaní

Narodil se v Českých Budějovicích, kde také vystudoval Biskupské gymnázium Jana Nepomuka Neumanna. Neodmyslitelnou součástí jeho dětství byly filmy, hokej, psaní a výpravy do lesa. Některé z těchto koníčků mu vydržely dodnes a nadále mu přinášejí inspiraci při práci. Je nejen úspěšným hercem, ale rovněž oceňovaným režisérem a scenáristou.

Největší specifikum mého života je, že nemám žádnou každodennost. Neexistuje žádný mustr na nic, v kolik vstávám nebo kde jsem. Je to tím, že hraju, režíruju, moderuju. Jediné, kdy já můžu docílit nějakého režimu, je, když píšu. To je taková jako nejzdravější část mého života, samozřejmě procentuálně docela malá…

S oblibou hledá inspiraci na rozličných místech, potřebuje však určité podmínky k tomu, aby se mu dobře psalo. V pořadu Výjimeční na Dvojce prozradil, která místa pro něj mají zvláštní kouzlo a která mu naopak příliš nevyhovují.

Vím, že třeba dobře se mi píše v Berlíně. To je místo, kde jsem toho fakt napsal hodně. Zase vím, že třeba nemůžu psát u moře, tam je atmosféra příliš uvolněná. Látku, kterou píšu teď, tu píšu nejvíc na chalupě. Je to i dané tím, že tam můžu kdykoliv odjet, protože to je mámina chalupa. Teď jsem si ještě oblíbil jedno místo, to jsou Poděbrady. Tam se mi hodně dobře píše. Nemůžu ani naznačit, o čem píšu. Bude to film a je zatím v absolutním utajení.

Dne 23. října 2026 oslaví umělec 40. narozeniny

Přesto ho pořád máme před očima jako mladíka z nesmrtelných komedií Snowboarďáci a Rafťáci. Ano, řeč je samozřejmě o Jiřím Mádlovi, který měl přírodu vždycky rád. Vlastně si v lese hrál daleko raději sám, než aby někde dováděl s přáteli.

Já jsem byl hodně aktivní dítě, hodně hlasité, komunikativní. To šlo do kontrastu s tím, že jsem byl velký samotář. Pořád jsem někam utíkal a nepotřeboval jsem vůbec kamarády. Když přišli, tak jsem je měl rád, ale jinak já jsem trávil fakt týdny sám v lese. Hrál jsem si na různé věci, buď co jsem zažil v životě, nebo co jsem viděl ve filmech. Já jsem hodně koukal na filmy. Vždycky jsem viděl třeba Střihorukého Edwarda a vzal jsem si v kuchyni na chatě nůžky, izolepou jsem si je přilepil k rukám a najednou jsem byl Střihoruký Edward.

Snad právě v těchto dobrodružstvích má původ jeho kreativita a láska k psaní. Jak sám říká, to, co ho naplňovalo při tehdejších dětských výpravách, mu zůstalo dodnes.

Když vypnete sociální sítě a všechny vnější stimuly, tak teprve potom nastává kreativita. Takzvaně přestanete přijímat a začnete pracovat s tím, co už tam je. Já jak jsem vyběhl do toho lesa, moje největší zábava byla můj mozek, něco se tam tvořilo… Začal jsem to velmi brzy dávat na papír, myslím, že v osmi nebo devíti už jsem psal nějaké povídky, sloh. Byl jsem rád a chtěl jsem to hrozně ukazovat. Když se to někomu líbilo, byl jsem nadšený.