Ženy po něm šílely a milovaly ho jako indiána. On přitom chtěl být původně sportovcem

Gojko Mitić patří k hercům, kteří se zapsali do paměti několika generací diváků možná výrazněji, než si dnes uvědomujeme. Stačilo vyslovit jeho jméno a mnoha lidem se okamžitě vybavil vysoký, svalnatý muž s dlouhými černými vlasy, pevným pohledem a indiánskou čelenkou. Pro publikum bývalého východního bloku se stal symbolem filmových dobrodružství a jednou z největších hvězd filmů DEFA. Přitom jeho začátky vůbec nevypadaly jako začátek kariéry budoucího filmového náčelníka.

Narodil se 13. června 1940 ve vesnici Strojkovce nedaleko Leskovce v tehdejším Jugoslávii, v rodině zemědělců. K herectví měl původně stejně daleko jako většina mladých lidí z malé vesnice. Po střední škole zamířil do Bělehradu, kde začal studovat na sportovní škole. Právě tam se však jeho život začal nenápadně měnit. Na sportovní škole se objevovali lidé hledající fyzicky zdatné mladé muže do filmových produkcí, které se v Jugoslávii často natáčely. Mitić se tak dostal ke komparzu a později ke kaskadérské práci.

Nejdříve chtěl být sportovcem. A indiány dokonce nemusel

Jeho fyzická kondice byla pro filmaře pochopitelně velkou výhodou. Mitić uměl jezdit na koni, zvládal náročné pohybové scény a před kamerou působil přirozeně. Od začátku šedesátých let se objevoval v italských a britských filmech a v roce 1963 získal malou roli v německém filmu Old Shatterhand. Následovala další zkušenost s mayovkami a postupně se ukazovalo, že z mladého sportovce může být před kamerou něco víc než jen kaskadér.

A právě tady přichází jedna z nejhezčích ironií jeho kariéry. Mitić později v rozhovoru pro německý magazín STERN přiznal, že jako dítě byl spíše na straně kovbojů. Indiáni pro něj totiž tehdy nebyli hrdinové. Vyrůstal na filmech s Johnem Waynem, kde byli podle jeho vzpomínek právě indiáni často zobrazováni jako ti zlí. To, že se z něj o několik let později stane jeden z nejslavnějších filmových indiánů Evropy, proto působí skoro jako vtip.

Zlom přišel v roce 1966. DEFA tehdy uvedla film Synové Velké medvědice, v němž Mitić ztvárnil náčelníka Tokei-ihta. A najednou bylo všechno jinak. Z mladého Jugoslávce, který se původně připravoval na sportovní kariéru, se stala hvězda. První velká indiánská role odstartovala sérii, která nakonec čítala dvanáct filmů.

Ženy mu ležely u nohou, režim z něj udělal hvězdu

Filmy DEFA měly oproti klasickým americkým westernům poněkud jiný pohled na příběhy původních obyvatel Severní Ameriky. Indiáni v nich často vystupovali jako hrdinové bojující proti bezpráví, násilí a rozpínavosti bílých osadníků. Pro diváky v NDR představovaly tyto filmy nejen dobrodružství, ale také možnost uniknout na chvíli do úplně jiného světa. A v jeho středu stál právě Mitić.

Jeho popularita byla obrovská. Získal přezdívku „Chefindianer“, tedy něco jako „hlavní indián“, a později se v západní části Německa vžil také výraz „Winnetou Východu“. (Gojko Mitić filmového Winnetoua nikdy nehrál.) Winnetoua proslavil především Francouz Pierre Brice.

A nebyl to pouze dětský idol. Mitić se stal také výrazným mužským sexsymbolem své doby. Německý MDR psal, že jeho vzhled, atletická postava a dobrodružné role způsobovaly, že ženská část publika mu doslova propadala. Z dnešního pohledu je přitom zajímavé, že svou popularitu nezískal v Hollywoodu, ale především v socialistickém filmovém průmyslu.

Z filmového náčelníka se stal skutečný Vinnetou

Největší paradox jeho kariéry však přišel až po pádu železné opony. Mitić se totiž skutečně stal Vinnetouem. Od roku 1992 vystupoval v proslulých Karl-Mayových hrách v Bad Segebergu, kde převzal roli po Pierru Briceovi. A rozhodně nešlo o několik symbolických představení. Mitić zde během 15 sezon odehrál 1024 představení.

Když v roce 2006 ve hře Winnetou III jako legendární náčelník zemřel, loučení bylo podle jeho vlastních slov velmi emotivní. Neplakalo pouze publikum. Dojatí byli také lidé ze zákulisí. Po letech indiánských filmů tak Mitić dostal možnost uzavřít jeden velký kruh: muže, který se filmovým indiánem vlastně nikdy stát nechtěl, nakonec tisíce lidí přijaly právě jako svého Vinnetoua.

Ani tím ale jeho indiánská etapa definitivně neskončila. V roce 2013 se do Bad Segebergu vrátil, tentokrát jako Intschu-čuna, Winnetouův otec.

Zůstal stejný, i když se svět kolem něj změnil

Kromě herectví se Gojko Mitić věnoval také režii, moderování a dalším filmovým profesím. Pokoušel se vystupovat i v jiných žánrech, protože si dobře uvědomoval, že obrovská sláva indiánských filmů může být zároveň pastí.

Přesto se právě tyto indiánské postavy staly jeho nesmazatelným podpisem. V roce 2026, kdy si připomínáme 80 let od založení DEFA, německý MDR znovu upozornil na to, že filmy s Mitićem dodnes žijí v paměti lidí, kteří na nich vyrůstali. Pro některé nebyly pouze westernovou zábavou. Byly prvním setkáním s představou svobody, odvahy a odporu proti bezpráví.

Gojko Mitić nezmizel společně s dobou, která ho proslavila. Zůstal symbolem filmového dobrodružství, které dnes působí trochu starosvětsky, ale právě díky tomu má své kouzlo. Muž, který jako chlapec fandil kovbojům, se nakonec stal nejslavnějším filmovým indiánem východní Evropy.