Farmu Vojty Kotka přepadly mandelinky. Vojta čelí i pořádné bouři, která ho pěkně vystraší

Vidle do prací hodí déšť

Včera se pásli vrabci na trávě, zítra bude pršet,

vyslechl si Vojta od svého pomocníka pana Kavky.

Je to pravda, nebo ne? Vesnická meteorologie, nebo vtip? Ani ne. Bouře nakonec dorazila. Jak ji Vojta v maringotce přežije a co zvířata venku? Vojta přizná, že měl regulérní strach. Kdo by taky neměl, když se venku čerti žení…

Vojta pomůže Alešovi odstranit u výběhu pro koně spadlý strom. Nebude to jen tak, ale Vojta zjistí, že na vsi, po kalamitě tohoto typu, se zkrátka lidé semknou a navzájem si pomáhají.

Na Vojtu padne deprese, ze které ho dostane Hubísek s Ráďou. Dobrá zpráva je, že saláty se urodily. Takže je sedmdesát salátů na tři žaludky. Oprava: Hodně žaludků… A je třeba natáhnout síť na hrášek. Hubísek pomoc tátovi pojme po svém. Ráďa během krátkého pobytu vydá další pracovní pokyny ohledné své zahrádky, aby se náhodou Vojta nenudil.

Bude třeba zachránit zvířata z vody a zjistit, že dosavadní práce přišla vniveč.

První krůček k rodinnému domku

Svědkem budete také toho, že se na farmě kromě zázemí pro zvířata začnou budovat základy domu, ve kterém Kotkovi zapustí kořeny. Vojta bude opravdu dojatý. Hloubení studny bude „nekonečný příběh".

Vojta vzpomíná

V pátém díle je přesně vidět, jak jsme se věnovali zvířatům, jak si uvědomujeme, že si sama neporadí, takže jim poskytujeme veškerý komfort. A mně tam přitom došlo, že jsme měli postavenou velkorysou salaš, která je prostě na metr čtvereční mnohem větší než celá maringotka. Mají tam super zázemí a vybavení, pastvičku a všechno… A my nejsme ani zabydlení v maringotce. Sice jsme k pozemku přivedli elektřinu, což tedy i s úředními pravidly trvá strašně dlouho, ale pořád nefunguje ten rodinný sen. Že farmaříme a u toho točíme.

Co Vojtu zaskočilo nejvíc?

Asi to, jak je tam různě buď bahno, nebo třeba strašné vedro, nebo že se není kam schovat. A že ten komfort, který lidi potřebují a na který jsou zvyklí, je mnohem náročnější získat než to, co je potřeba pro zvířata. Takže jsem se trochu chtěl upřít k tomu udělat něco víc pro rodinu, aby to pořád šlo ruku v ruce. Protože o zvířata je postaráno a teď už to nějak pojede. Jenže když si tohle v duchu řeknete, zvířata vám do toho hodí vidle. Najednou s nimi něco je. Ovce si pomoct samy nemůžou a člověk jde trochu stranou. Protože si asi alibisticky říkám, že Hubísek má mámu a nějak to zvládnou. A já pořád lítám.

 Co na Vojtu zapůsobilo nejvíc?

Vysvětluje:

Při té příležitosti jsem se rozhlédl a přesně na mě dolehlo to, že předtím, než jsem tady začal něco dělat, tak to tady bylo prostě krásné, panensky netknuté, a že čím víc se my do něčeho pouštíme, tím větší zásahy příroda dostává. I když ona se z toho vzpamatuje. Je zajímavé, že vše děláte s nejlepšími úmysly, jenže průběh vypadá naprosto šíleně. A občas si říkám, že je to trochu moc.

První sklizeň a výslužka pro hosty

Den dětí proběhl ve velkém stylu. Kromě grilovačky a zeleniny z vlastní úrody, čekalo na návštěvníky pole brambor plné plevele a mandelinek. Hosté dostanou na cestu vejce. Vojta v té chvíli ještě netušil, že za pár dnu bude invaze mandelinek pokračovat. A pokud chce vše bio, bude muset zase obstarat ruční sběr. Ani plevel se nezastaví a brambory budou také potřeba okopat. Přiloží konečně ruce k dílu i manželka?

Dívejte se 21. 11. ve 20.15 na Primě. Už nyní na prima+.