Malý pitaval z velkého města: V epizodní roli se objevil i známý herec Jaroslav Moučka

V druhé epizodě dobového seriálu půjde o bytové podvody. Kriminalisty na místo přivede banální krádež výplaty jednoho ze zaměstnanců, ale bystrým kriminalistům neunikne, že se na místě děje něco nekalého. Někteří lidé jsou ochotní pro vlastní bydlení udělat cokoliv, pro další je to příležitost, jak si v socialistickém hospodářství trochu přilepšit. Vyšetřováním je pověřený Kamil Hamřík, jenž nakonec odkryje podvody, které se ohledně bytů děly.

Herec Jaroslav Moučka

Jaroslav Moučka (1923-2009) pocházel z hodně chudých poměrů a škola ho moc nebavila. K životu přistupoval prakticky a věděl, že vědec z něj nebude. Vyzkoušel si pár řemesel, ale profese pekaře ani kominíka ho nebavily. Nakonec se vyučil jako soustružník a strojní zámečník. Sice nijak nevynikal, ale během války se v oboru v jihlavských strojírnách dokázal udržet a uživit.

Bylo to v Jihlavě, kde si přivoněl k divadelním prknům jako ochotník. A bylo to poprvé, kdy věděl, že to je život, jaký by chtěl žít. Když jednou zaskočil za nemocného kolegu, divadlu úplně propadl. Nebyl typem na velké filozofické role, mudrce a romantiky, ale našel se v bodrých a zemitých chlapících, kteří jednají na rovinu a jejich charakter měl velmi lidský rozměr.

A podobně jako celá řada nemajetných lidí, i on našel v komunistických myšlenkách hodnoty, kterým věřil. Po válce dělal dokonce jeden čas na národním výboru, kde se staral o kulturní odbor, do něhož spadala i péče o herce z Horáckého divadla. To mu umožnilo získat v divadle práci, a tak byl s úředničinou konec. Pracoval jako inspicient a občas si zkusil malou roli. V té době byl v divadle i mladý Jiří Sovák.

Z Jihlavy se Moučka vydal do Kladna a zastavil se i v divadle v Olomouci. Potom přišla nabídka do pražského Národního divadla. Jenže v takovém divadle to byla úplně jiná liga a on se tam nedokázal prosadit. Pochopil to a přesídlil na Vinohrady, kde byl čtyřicet sezón.

Veřejná podpora režimu mu pomohla dostat se z divadla i do filmu a do televize. Objevil se v celé řadě populárních seriálů, například v sérii Sňatky z rozumu, F. L. Věk, Nejmladší z rodu Hamrů, Chalupáři, Muž na radnici, Nemocnice na kraji města nebo Plechová kavalérie.

Nebyl sice studovaný, ale pochopil, že komunismus má i stinnou stránku

Moučka nebyl jen přikyvujícím obdivovatelem socialistického zřízeni a dokázal nahlas i kritizovat, když se mu něco nelíbilo. Když zjistil, co dělal jeho bratr Milan, viděl, že režim lidé zneužívají i k tomu, aby udělali kariéru, přičemž se neštítí ničeho.

Bratr Milan byl věrný komunista a pochopil, že nemusí být chytrý ani vzdělaný – je jen třeba, aby ho bylo vidět a slyšet. Nedalo mu moc práce stát se náčelníkem vyšetřovací komise StB v ruzyňské věznici. Byl u výslechů, které se týkaly procesu s Miladou Horákovou. Proslul svou tvrdostí, krutostí a týráním vězňů. Stal se doslova bezkonkurenčně nejúspěšnějším vyšetřovatelem politických vězňů, a dokonce vyhlásil zvrácenou soutěž mezi kolegy o to, kdo povede nejdelší výslech. Jeho chování však časem začalo vadit i soudruhům, a proto jej z věznice propustili. Nikdo ho však ani po revoluci nedokázal povolat k odpovědnosti.

Když se Jaroslav dozvěděl pravdu o bratrovi, přerušil s ním styky a začal režim vnímat jinak. Po okupaci v roce 1968 dokonce vrátil legitimaci. Prošlo mu to a nikdo ho v práci neomezoval.

K tomu došlo až v roce 1977, když sílil vliv chartistů. Moučka dostal na vybranou – pokud chtěl i nadále hrát, musel se vrátit do strany. A on se vrátil. Hrát chtěl. Jako odměnu za poslušnost dostal roli okresního tajemníka strany v seriálu Okres na severu. Hrál ho tak přesvědčivě, že už se ze škatulky zaníceného funkcionáře nevymanil.

Když přišla sametová revoluce, pochopil, že moc příležitostí už nedostane. Zahrál si ještě v menších rolích, třeba V životě na zámku. V tichosti odešel z divadla do penze, užíval si vnoučat, chalupaření a scházel se s přáteli na mariáš. Na konci života bojoval s Parkinsonovou chorobou a s rakovinou.