Cesta na Borneo: I do obyčejného a smutného příběhu dokázal Miloš Kopecký vložit vtipné průpovídky

Název televizního filmu sice svádí k exotickým dálkám, ale kuchař Václav Gregor už pevně zakotvil v jedné malé hospodě. Na vzdálené země už jen vzpomíná. Jako lodní kuchař procestoval svět a už chce mít své jisté. Jeho protikladem je Ludmila Křimická (M. Vančurová), která se nemůže vzpamatovat z rozvodu a připadá jí, že život pro ni ztratil smysl. Nakonec i ona pochopí, že „život se nemá věšet jenom na jeden hřebík".

V malých rolích se ve filmu objevila Ilona Svobodová a Michal Pešek.

Miloš Kopecký a jeho cesta životem

Jako kluk z rodiny kožešníka měl převzít otcovu firmu, ale škola ho strašně nebavila. Tvrdil, že mu bere svobodu. Sám Miloš Kopecký rád vtipkoval o vycpané kuně, již během studií vytvořil a kterou ukazovali jako odstrašující příklad.

Nakonec neměl ani výuční list, ale dokázal přečíst všechno, co se mu dostalo pod ruce. Rád chodil do biografu, obdivoval Wericha a když mohl, chodil do Národního divadla na operu.

Otci vyčítal, že se rozvedl s židovskou manželkou, aby si zachránil živnost. Tím ji odsoudil k smrti. Byla poslaná do Osvětimi a domů už se nevrátila. Podle lékařů byla ztráta tak blízké osoby pro devatenáctiletého mladíka tak traumatizující, že to mohla být jedna z příčin jeho maniodepresivní psychózy.

Za německého protektorátu účinkoval v souboru Kolektiv Tvar, kde se seznámil se Stellou Zázvorkovou. Znal se také s Brodským, který hrál v konkurenčním Větrníku. Jenže než se mohl výrazně prosadit, musel do pracovního lágru u Benešova. Byl přece jen napůl Žid.

Po návratu nastoupil do Větrníku jako obsluha gramofonu a opony. Herců měli dost. Ale už v září 1945 mu svěřili první roli. Po zániku Větrníku prošel celou řadou divadel, ale jeho osobní život byl stejně pestrý.

Poprvé se oženil se Stellou Zázvorkovou a podruhé s řidičkou tramvaje Kateřinou Soukupovou. Ani jedna z žen to s ním nevydržela déle než rok. S Milenou Le Breux to bylo jiné. Po krátkém románku zůstali přátelé a Kopecký u ní ještě 7 let bydlel jako podnájemník.

Ženy miloval a trochu hřešil na svůj talent i v divadle. Do Národního přišel opilý a urážel diváky. Za trest byl přeřazený do Realistického divadla, ale odtud si ho vytáhl E. F. Burian. Ani ten to s ním neměl jednoduché. Když ho neobsadil ve hře Psohlavci do role Lomikara, jako chodský vzbouřenec řekl soudci, který poslal Kozinu na šibenici:

Vašnosto, odpustěj mu, ten mladý blázen neví, co dělá!

Obecenstvo řvalo smíchy, opona šla dolů a Burian zuřil, ale v další repríze už se představil Kopecký jako Lomikar. Burian dokonce tvrdil, že je Kopecký mnohem lepší herec než Hugo Haas.

Svou diagnózu si poprvé vyslechl v roce 1953, když ho jeho tehdejší přítelkyně Věra Chytilová odvezla na psychiatrii. Kopecký se rozhodně nechtěl považovat za nemocného a své problémy jednoduše nazýval nenáladou. Jeho stavy byly ale často hodně vážné a Chytilová i jeho bytná Milena Le Breux s ním měly hodně práce. Obě dokázaly jeho problémy udržet v tajnosti.

Nakonec se to ale stejně prozradilo, protože často potřeboval společnost Chytilové i o přestávkách v divadle, aby byl schopný pokračovat. Když hledal Werich nového partnera, který by nahradil Voskovce, myslel i na Kopeckého, ale právě kvůli jeho nemoci si raději vybral Miroslava Horníčka.

Nakonec ho opustily i jeho dvě jistoty. Bytná mu našla jiný podnájem a Věra Chytilová začala studovat na FAMU a potřebovala se soustředit na svůj život. Měla ho sice ráda i s jeho nevěrami, ale po třech letech vztah ukončila.

Sám však nezůstal. Dařilo se mu i pracovně navzdory tomu, že mu někteří kolegové jeho nemoc nevěřili a tvrdili, že je nemocný, když se mu to hodí. Hodně mu pomáhala další žena – Jana Křečková, tanečnice Divadla ABC. Ale žen měl kolem sebe stále plno. Měl šarm, byl vtipný a známý. Ukazovat se po boku známého herce bylo pro řadu žen životním snem a způsobem, jak se zviditelnit.

Jana sice rozvod zvažovala, ale nakonec musela uznat, že řada jeho kolegů je stejně posedlá sbíráním žen, ale tají to. Nedokázala si představit, že by ho v jeho nemoci nechala samotného.