Brodský byl magnetem na ženy. Jiráskové dokonce utekl od oltáře. Tipnete, co na něm ženy obdivovaly?

Pojišťovák, kterému neodolaly ani dámy z lepších rodin

Některé talenty se dědí. Někdo zdědí po dědečkovi chalupu, jiný po otci hudební sluch. Vlastimil Brodský podle všeho zdědil něco mnohem praktičtějšího. Byla to schopnost okouzlovat ženy, aniž by se o to musel příliš snažit.

Jeho otec byl v první republice pojišťovacím esem. Zatímco ostatní obchodní zástupci byli rádi za dvě smlouvy týdně, Brodský starší jich zvládal uzavřít několik denně. A nebylo to jen obchodním talentem. Jak později s pobavením vzpomínal jeho slavný syn, tatínkův šarm fungoval na klientky téměř stejně spolehlivě jako dobře vyplněná pojistka.

Když si navíc získal srdce krásné blondýnky z vážené rodiny, vyvolal tím doma menší společenské zemětřesení. Dcera ředitele sklárny a chudý mladík ze Žižkova? To tehdy neznělo jako recept na rodinné štěstí. Jenže láska bývá tvrdohlavější než příbuzní a budoucí rodiče Vlastimila Brodského nakonec všechny překážky hravě překonali.

A pak přišel syn, který rodinnou tradici ženského obdivu posunul ještě o několik pater výš.

Chlapec z Ostravy, který měl dýchat jen nosem

Budoucí herecká legenda se narodila 19. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou. Dnes už je tato část součástí Ostravy, tehdy však šlo o svébytné místo s neopakovatelnou atmosférou. Brodský na něj později vzpomínal s velkou láskou. Jeho babička měla o zdravém životním stylu jasno. Když si malý Vlastík hrál na dvoře, pravidelně dostával důležitou instrukci: odpoledne dýchat pouze nosem, protože z nedaleké chemičky létá do vzduchu kdeco. Dnes by podobná rada nejspíš skončila na sociálních sítích, tehdy šlo o zcela seriózní doporučení.

Vedle Ostravy si však zamiloval také Valašsko. Ve Vsetíně-Rokytnici trávil prázdniny, objevoval první lásky a vracel se tam celý život. Možná právě tam získal svůj klidný, trochu plachý a zároveň sympaticky civilní způsob vystupování, který na ženy fungoval mnohem lépe než sebevětší machrování.

Fred Astaire po česku? Málem ano!

Kdyby se život vyvíjel podle původního plánu, možná bychom dnes o Vlastimilu Brodském psali jako o legendárním tanečníkovi, nikoli herci. Tanec miloval od dětství. Když se rodina přestěhovala do Prahy, propadl stepu natolik, že si jako gymnazista začal přivydělávat v nočních podnicích. A nešlo o drobné. Jak později přiznal, jeho výdělky byly občas vyšší než příjmy rodičů.

Protože byl zároveň mladý muž s fantazií, investoval vydělané peníze po svém. Třeba do jízd taxíkem na gymnázium. Představa studenta, který přijíždí ke škole taxíkem, zatímco rodiče netuší, jak dobře si vede, by vydala na samostatnou filmovou komedii.

Jeho velkým vzorem byl americký taneční mág Fred Astaire. Brodský chtěl jít v jeho stopách a mnozí pedagogové byli přesvědčeni, že na to má. Učitelka Nina Jirsíková na něj později vzpomínala jako na téměř dokonalého stepaře.

Jenže do plánů vstoupila válka a dějiny zamíchaly kartami jinak.

Když se z tanečníka stane herec

V roce 1939 složil zkoušky do školy E. F. Buriana. Původně chtěl hlavně pilovat pohyb a tanec, ale brzy se ukázalo, že má ještě jeden mimořádný dar, herectví. Burianova škola z něj postupně vybrousila osobnost, která dokázala spojit pohybovou eleganci, vytříbený humor a mimořádnou schopnost vystihnout charakter postavy. Zároveň se dál učil step, hrával na piano a přivydělával si všude, kde se dalo.

Když byl Burian zatčen nacisty, pokračoval Brodský v dalších souborech. A právě během válečných let začala jeho cesta k postavení jednoho z nejvýznamnějších českých herců 20. století.

Svůdník, který tvrdil, že budí soucit

Na rozdíl od filmových krasavců nevypadal jako hollywoodský idol. Neměřil dva metry, neměl sportovní postavu ani pověst neodolatelného playboye. Přesto se kolem něj ženy točily celý život.

Sám to vysvětloval odzbrojujícím způsobem. Tvrdil, že v ženách probouzí ochranitelské instinkty. Že se o něj chtějí starat. Pravda byla nejspíš prostší. Brodský byl inteligentní, vzdělaný, galantní, měl smysl pro humor a uměl naslouchat. A navíc disponoval pohledem, který dokázal říct víc než dlouhý milostný dopis.

Taková kombinace bývá nebezpečná v každé době.

Nejdřív závod v plavání, potom útěk od oltáře

První lásku získal díky plaveckému závodu. Aspoň částečně. Jeho kamarád Jakub byl totiž vynikající plavec a měl být favoritem. Brodský ho však porazil a získal obdiv dívky, o kterou stál. Později ovšem s úsměvem připouštěl, že ho kamarád možná nechal vyhrát schválně. Ať už to bylo jakkoli, ženy ho provázely celý život.

Jako pravý gentleman, o svých milenkách moc nemluvil. Mezi jeho partnerky patřila například herečka Jaroslava Adamová. Největší pozornost však budil jeho vztah s Jiřinou Jiráskovou. Dvojice byla dokonce zasnoubená a plánovala svatbu. Jenže právě tady dostává příběh nádech romantické komedie.

Když se blížil termín obřadu, Brodský začal couvat. Nakonec svatbu zrušil s odůvodněním, že truchlí po zemřelé babičce. Něvěsta mu ale tuto výmluvu neuznala. Herecké prostředí nebylo tak velké, aby se nedozvěděla, jak to bylo s tím truchlením. Přesto mu Jiřina Jirásková dokázala odpustit a oba o sobě mluvili celý život s respektem a náklonností.

Miláček žen, který zůstal především gentlemanem

Přestože se kolem něj celý život točila řada obdivovatelek, Brodský nikdy nevystupoval jako dobyvatel ženských srdcí. Naopak. Byl známý skromností, sebeironií a schopností dělat si legraci sám ze sebe. Možná právě proto působil na ženy tak přitažlivě.

Ve společnosti býval spíše plachý, na tanečním parketu však doslova ožíval. Dokázal okouzlit bez okázalosti, pobavit bez lacinosti a získat si sympatie bez jediné naučené pózy.

Když si dnes připomínáme Vlastimila Brodského, nevybavíme si jen mimořádného herce, ale také muže, který dokazoval, že skutečný šarm nespočívá ve svalech ani sebevědomých gestech. Někdy úplně stačí laskavý úsměv, vytříbený humor, pár kroků stepu a šarm, který si dokázal udržet celý život.