Často mluvil o smrti, s Milošem Kopeckým soutěžil o ženská srdce a z tohoto světa odešel dobrovolně a nečekaně

Od smrti Vlastimila Brodského uplynulo už 23 let a přece je to jako včera, když v tisku vyšla šokující zpráva, že se oblíbený herec, král z Noci na Karlštejně, zastřelil. Brodský byl šarmantní společník a elegán, který budil u žen dojem, že potřebuje ochraňovat. Právě to byla jeho tajná zbraň, se kterou byl u něžného pohlaví tak úspěšný.

Penzi si moc neužíval, dostihly ho deprese

Přestože s maniodepresivní psychózou bojoval celý život, fáze deprese u něj naplno propukly až v době, kdy se jeho hektický a dynamický život proměnil v poklidný život penzisty. Chalupu ve Slunečné sice miloval, ale chmurné myšlenky se na něj valily ze všech stran. Navenek o smrti žertoval, až ostatním vyrážel dech, ale to byla jen přetvářka, nebo možná další z rolí, které uměl tak dobře zahrát.

Zásadně chodím v černém. Aby mě nemuseli převlékat do rakve, kdyby se náhodou něco stalo,

 říkával svým návštěvám.

Nakonec na smrt nevydržel čekat a šel jí naproti. Předtím si dal do pořádku všechny své věci, takže měl svůj odchod z tohoto světa  do posledního detailu promyšlený.

Ženy v jeho životě

Manželství sice okusil, ale podle přátel z něj měl strach. Několikrát dokonce vážnou známost opustil, když ve větru začalo poletovat slovo „svatba“. Jeho velkou láskou byla třeba Jaroslava Adamová, ale ani ona ho k oltáři nedostala. Jiřině Jiráskové se to skoro povedlo. Svatba už byla zorganizovaná, jen ženich nedorazil a přišel s chabou výmluvou. Prý mu zemřela babička.

K oltáři ho dokázala přivést baletka Božena Křepelková, která mu dala syna Marka. Jeho zálety však po čase nedokázala tolerovat a zabalila mu kufry. To s Janou Brejchovou to bylo jinak. Blonďatá kráska, se kterou přivedl na svět dceru Terezu, s ním byla v manželství celých 18 let a byla to ona, kdo ze vztahu odešel za novou láskou.

Muž, co lehce ženy opouštěl, se jen těžce vyrovnával s tím, že je najednou v roli opuštěného. Nesl to těžce a další manželství už nechtěl.

Slunečná jako vysněný azyl

S přibývajícím věkem trávil stále více času v roubence nedaleko České Lípy. Užíval si vesnickou pohodu, v malém rybníku měl kapry, chodil na procházky a občas i do místní hospůdky, kde mu kamarádka Marie smažila na přání bramboráky, pekla kuře nebo dělala oblíbené šunkové chlebíčky.

Původně zbraň neměl, ale poté, co mu čtyřikrát vykradli chalupu, se rozhodl, že si poradí sám a právě pistolí, kterou měl původně k sebeobraně, se nakonec zastřelil.

K jeho rozhodnutí odejít z tohoto světa ještě v době, kdy je schopný takové rozhodnutí udělat, ho možná přiměl i konec života jeho přítele Miroslava Horníčka. Když ho viděl bezmocného, s péčí jako by byl kojenec, zalekl se toho, že by tak mohl skončit i on. A vymyslel způsob, jak se tomu vyhnout…