Všichni si myslí, že jsem unylá ženská, která neumí mluvit, říká představitelka Iny z Nemocnice na kraji města
Nemluvná Ina byla opakem temperamentní herečky
V pořadu Alex a host Českého rozhlasu vystoupila v létě loňského roku také bývalá herečka Andrea Čunderlíková (* 1952), kterou proslavila postava krásné, plaché a málomluvné sestřičky Iny v legendárním seriálu Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města (1977–1981).
Osudová postava přitom byla, co se povahy týče, jejím pravým opakem a není ani zdaleka její jedinou rolí. V 60. a 70. letech šla prakticky z jednoho filmu do druhého, a to nejen u nás, ale i v zahraničí – na Slovensku, v Německu nebo Maďarsku. Připomeňme alespoň Pět holek na krku, Malé letní blues, Dolinu či Malou mořskou vílu. Do roku 1989 ztvárnila přibližně 30 filmových rolí, byla předurčena hlavně pro ty romantické. Objevila se rovněž v dalších seriálech, nejen v Nemocnici a jejím pokračování, ale např. také v epizodě Třiceti případů majora Zemana (1978), v Malých dějinách jedné rodiny (1988) nebo Případě pro zvláštní skupinu (1989).
„Nejhorší je čekat na role“
Ačkoli Andrea Čunderlíková patřila mezi lety 1967 a 1977 k nejobsazovanějším mladým herečkám, rozhodla se nakonec vydat jinou cestou. Vystudovala ekonomickou školu a později se stala manažerkou. „Ono to nebylo úplně tak, že bych chtěla proniknout do jiného oboru, abych byla upřímná. Bylo to v době, kdy byla takzvaná revoluce a přestalo se hodně hrát, natáčet filmy, protože byly úplně jiné starosti. Já jsem akční typ, i když tak nevypadám. Nebo spíš kvůli roli Iny si všichni myslí, že jsem taková unylá ženská, která neumí promluvit. Nechtěla jsem na role čekat, to je nejhorší.“
Náhodou tehdy dostala nabídku od rodinného známého, který žil v Německu, ale po roce 1989 chtěl začít podnikat i u nás, a tak ji požádal o pomoc se založením firmy. „Nejdřív jsem si zjišťovala, jak se vlastně zakládá firma, protože jsem to taky nevěděla. Postupně se to rozjelo, u něj jsem pracovala skoro deset let a pak jsem plynule přešla do jiného zaměstnání.“
Raději smrt než odchod do důchodu
Tatínek Andrey Čunderlíkové byl Slovák z malé vesničky Lopej u Banské Bystrice, čímž si lze vysvětlit její zajímavé příjmení. Ráda se na Slovensko vrací, zamilovala si hlavně Bratislavu a Tatry. Když se od sebe Česko a Slovensko odtrhly, moc ji to mrzelo. Vzpomíná i na kulturní pondělky, kdy se vysílaly inscenace ze Slovenska, a ještě dnes jí to velmi schází.
Nyní jednasedmdesátiletá dáma v rozhovoru s Alex Mynářovou dále prozradila, čemu se vedle práce věnuje. Žije spokojeně a s oblibou tráví čas se svými vnučkami. Na důchod rozhodně nepomýšlí.
V žádném případě! Mě musíte zabít, než bych šla do důchodu.