Dnes v Ulici: Ivě spadne kámen ze srdce a Gábina bude opět vystavena netaktnosti Jirkova táty

Vítkova podpora nepomáhá

Iva je vězněm vlastních myšlenek. Od tragické události nedělá nic jiného, než že si představuje sebe ve vězení i v pozici člověka, který jiným rodičům vysvětluje, proč zabil jejich syna. Do práce se sice už odvážila, ale nestojí to za nic. Opět zde pomáhá Žofka, která Vendule vysvětluje, že toho má Iva doma hodně. Iva se vůbec neumí přetvařovat a své okolí mate. Na jednu stranu je to pochopitelné. Na stranu druhou trošku otravné. Neustálé Ivino fňukání už nejde poslouchat. A tak je i dobře, že zrovna dnes se má dostavit na policii. Tam se konečně dozví svůj ortel. Žeby celá situace vážně dopadla podle jejího nejčernějšího scénáře? Ani Vítkova slova ji nedokážou pořádně uklidnit. Iva totiž ví, že sám Vítek má nahnáno. Vítek v noci nespí, protože přemýšlí, jaké to bude, pokud bude Iva opravdu obviněna ze zabití. Kluk naštěstí žije a Iva se může cítit o něco lépe. Celá záležitost ale tímhle nekončí.

Tam, kam nechce jít Gábina, Milena ráda zaskočí

Gábina už pochopila, že je Jirkův táta tak trochu jiná sorta. Po dlouhém přemlouvání, aby se Jirka s tátou sešel, teď už o jeho přítomnost nijak zvlášť nestojí. Jedno se musí uznat – soudce Jiří Herman je ten největší otrava pod sluncem a zasloužil by medaili. K tomu, aby Gábině dokonale otrávil život a vzbudil u ní antipatie, mu stačily dvě nebo tři schůzky. Není se čemu divit, že se Jirka ani Gábina nehrnou na výstavu, na kterou je soudce zve. To Milena si ale myslí něco jiného. Na výstavu se zve pomalu sama a soudci nezbývá než kývnout. To ještě netuší, že Radek Mastný na výstavě opravdu nakoupí umění za desítky tisíc korun a že se na ní objeví také Šimon v košili. Tomu nemůže uvěřit ani Gábina, která mu pro košili skáče do salonu. Zatímco ona by ho na podobnou akci nedostala ani heverem, jejímu tátovi stačí, aby vnuka požádal.

Soudce koupí obraz, který nikdo nechce a který si nikdo nevystaví

Ačkoliv soudce neustále mluví o tom, jak chce být zdvořilý a nechce nikoho urazit, jeho neomalenost nezná mezí. Nejenže si k synovi nakráčí večer a neohlášený, nýbrž bez ostychu otevírá témata, do kterých mu nic není. Se synem se neviděl dlouhá desetiletí, ale vůbec mu není trapné dělat si nárok na vnuky. Teď by chtěl o někoho pečovat a věnovat se mu? To snad nemyslí vážně. Opravdu to je zatím tak, že kam soudce vstoupí, tam vnáší rozpaky. Nejspíš nebude nejoblíbenějším svatebním hostem. Jestli vůbec na nějakou svatbu dojde.