Gotický horor se často vyznačuje ponurou atmosférou, starými sídly či hrady, nadpřirozenými jevy, tajemstvím, zdůrazněnou psychologií postav a pocitem osudovosti. Klade důraz spíše na sugestivní hrůzu a tíseň než na explicitní násilí.
Tento žánr se prominentně projevuje v literatuře, zejména v klasických románech, ale má silné zastoupení také ve filmu, televizních seriálech, divadelních hrách a nověji i ve videohrách, kde se využívá jeho specifické estetiky.
Původ má v 18. století a rozkvět zažil v 19. století s díly jako Frankenstein nebo Dracula. Jeho témata a estetika dodnes inspirují tvůrce v hororu, fantasy i dramatu, často v modernizovaných podobách či reinterpretacích klasických prvků a motivů.
Mezi častá témata patří úzkost, izolace, šílenství, temné rodinné tajemství, pomsta, prokletí, rozklad morální i fyzický, střet rozumu s nadpřirozenem a touha po moci či nesmrtelnosti, často v kontextu zděděných břemen.
Jeho trvalá přitažlivost spočívá v hlubokém psychologickém napětí, nadčasových tématech strachu z neznáma a minulosti, a také v bohaté, detailně propracované atmosféře, která čtenáře a diváky vtahuje do světa tajemství a temné krásy.
