Hanebný pancharti: Dejte si pořádnou porci tarantinovské nacistické psychologie

Možná, že i na oblíbené jídlo si vzpomenete až na konci filmu. Brad Pitt a jeho parta to totiž pořádně rozjedou!

Co kdybychom udělali svůj vlastní konec druhé světové?

Proč se trápit bolestnými dějinami, když to všechno v alternativní historii může být úplně jinak. I když je závěr filmu hodně nečekaný, zbytek rozhodně uvěřitelný bude. Hon na Židy má v podání Quentina Tarantina úplně jinou příchuť. Esesáka Landu, kterého si mistrně střihnul do té doby neznámý rodák z Vídně – Christoph Waltz, budete z duše nenávidět. Uvidíte mu přímo do talíře, a to doslova. Budete cítit jeho dech na svých zádech. A budete se bát možná i o život.

Natáčení málem neproběhlo

Právě role esesáka je pro celý film klíčová – a Tarantino to moc dobře věděl. Hledal tak dlouho, že už ztrácel naději. Neměl chuť obsadit jen tak někoho. Obrátil Evropu vzhůru nohama, až na komparzu ve Vídni objevil toho pravého – divadelního herce Christopha, který uměl obstojně anglicky. A to, že hrát umí, ve filmu potvrdil na plné čáře. Okamžitě za svou roli získal Oscara a nyní mu Hollywood leží u nohou. Jeho břitký a osobitý humor vnesl i do role odporného nácka.

Brutální pohádkové vyprávění

Jak známe Quentina Tarantina, rozhodně se nespokojí s realitou. Druhou světovou si upravil podle svého. Co takhle Brad Pitt, co řeže náckům skalpy? Prosím, proč ne. Zvukové efekty k tomu – a máte plnohodnotný filmový záběr na stole. Co třeba „vytetovat“ náckovi hákáč na čelo, aby, i když svlékne uniformu, měli všichni jasno, co je zač? Klidně, když to provede jeden z nejoblíbenějších herců současnosti, projde to i hyperkorektní americkou cenzurní společností.

Příběh mladé židovské dívky Shosanny se tak stává velmi zajímavou součástí typicky tarantinovské podívané. Kdo ještě neviděl jedno ze základních děl současné kinematografie, nástup! Čeká vás 153 minut skutečného nášupu.