Diskuze

Její dědeček byl Vendelín Budil, jehož podobizna v roli krále Leara je dodnes v Shakespearově domě. Tatínkem byl herec Národního divadla Jiří Steimar. Díky nim byla Jiřina hrdá na svůj původ a získala herecké geny, noblesu i talent.

Svou kariéru začala v roce 1932 v Rokoku a po pár měsících přešla do Národního divadla. Hrála také ve filmech, například po boku Oldřicha Nového ve filmu Paklíč. Po osvobození však její talent pohasl, dostávala jen vedlejší role a nakonec skončila jako učitelka na Lidové škole umění.

Syna Jiřího Kodeta měla se známým sochařem Janem Kodetem, s nímž prožila osm bouřlivých let. Vztah se rozpadl kvůli jeho častým nevěrám, které Jiřina celou dobu tolerovala, než se rozhodla vztah ukončit.

Po emigraci Jaroslava Juhana v roce 1951 přišla Jiřina o angažmá v Národním divadle a musela se sama starat o dvě dcery. Dlouho nesměla vůbec hrát, později přijímala jakékoli role a našla útočiště v Hudebním divadle v Karlíně.

V rodinné herecké tradici pokračují její vnučky Barbora Kodetová a Anna Polívková. Jiřina Steimarová navíc na sklonku kariéry sepsala memoáry Život plný kotrmelců, které vyšly pod názvem Ničeho nelituju.