Věřil v Boha, ale na některé otázky našel odpovědi na duchařských seancích. Josef Kemr neuměl odpouštět a prahl po lásce

Toužil po velké lásce

Možná za to mohla i jeho pověst hluboce věřícího člověka, co nutilo ženy, aby si od jinak oblíbeného a zábavného muže držely odstup. Byl pro ně morální autoritou. On sám byl navzdory hereckému povolání spíše plachý a ve vztahu k ženám odtažitý. I on však toužil po velké lásce až za hrob, a přestože dokázal své kolegy všech věkových kategorií bavit, na lásku si počkal. Kemr přiznal, že jeho velkou láskou byla jedna vdaná žena, ta se však odmítala rozvést.

Nakonec se přece jen našla žena, která opětovala jeho zájem. Byla to herecká kolegyně a divadelní režisérka Eva Fousková, kterou si vzal v roce 1951. Byla o jedenáct let starší, se synem Jiřím. V širokém okruhu jejich známých nebyl nikdo, kdo by se nad tak nesourodým párem nepozastavoval. On byl pravověrný křesťan a ona zarytá komunistka, která opravdu věřila, že komunismus nám přinese blahobyt, sociální rovnost a spokojenost.

V manželství tak měli velká témata, o kterých mohli donekonečna diskutovat. A dělali to rádi. Probírali politiku, náboženství, filozofii, práci na divadle.

Když v únoru 1977 Eva Fousková zemřela na následky náhlé cévní příhody, Kemr vůbec nechápal, co se to stalo. Bůh mu nedokázal odpovědět na jeho otázky a tenkrát se rozhodl zkusit i jinou duchovní cestu a začal se zajímat o spiritualismus. Květa Fialová v jednom dokumentu uvedla, že tyto zkušenosti samozřejmě nikde neventiloval, protože se to na neslučovalo s jeho vírou, ale rozhodl se prostřednictvím média navázat kontakt se svou mrtvou ženou, aby našel odpovědi, které hledal. Podle Fialové, která se nijak netajila zájmem o „duchařinu“ a věci, které jako by ani nepatřily do tohoto světa, se potom uklidnil a nadšení pro tajemno a záhady už mu zůstalo.

Malá kaňka na jeho mírumilovné povaze

Byla pouze jedna věc, kterou Josef Kemr nedokázal vzít s nadhledem a kvůli své zarputilosti přišel o nejlepšího kamaráda. S Rudolfem Hrušínským se přátelil od roku 1942 a byl mu vděčný za to, že mu vyjednal angažmá v rodinné kočovné společnosti jeho babičky Anny Budínské-Červíčkové. Vyhnul se tím totálnímu nasazení.

Kamarádi si dokonce pořídili i chaty vedle sebe, aby spolu mohli chodit o víkendech k vodě. Hrušínský rybařil a Kemr mu dělal společnost. Ani mluvit nemuseli.

Téměř šedesátiletý Kemr si našel o čtvrt století mladší přítelkyni Mariku Skopalovou (sestru Svatopluka Skopala) s dcerou, a přestože se nikdy nevzali, byli spřízněnými dušemi. Pomáhal jí s výchovou dcery a hýčkal si je obě.

Právě Marika se stala příčinou konce přátelství s Hrušínským a nikdo tomu nerozuměl. Šprýmař Hrušínský jednou z legrace během zkoušky plácl Mariku přes zadek a bylo zle. Od Kemra si za to vysloužil facku a pohrdání. Ani omluva, že šlo jen o žert, nezabrala. Později se ještě několikrát Rudolf Hrušínský pokoušel vztah urovnat, ale marně. Josef Kemr zkrátka odpouštět nedokázal.