V pondělní Ulici se Michal ostře pohádá s tátou a Jirka si s tím svým zajde na vínko

Vítek zakáže drzému synovi herní turnaj

Michal se hodně rychle přejí otravných rad a naléhavých řečí na téma přijímacích zkoušek, kterými ho rodiče začnou krmit. Jsou ve své snaze přimět ho k učení dost neodbytní, ale co hůř, zapojí do akce také Žofku. Iva si ji v pondělí nenápadně odchytí v bistru a požádá ji, aby Michalovi ohledně přijímaček domluvila, respektive aby ho pozitivně motivovala k učení. Žofka ji ujistí, že mladík věnuje přípravě dostatek času a že to určitě bere vážně, přesto se nad Ivinými slovy zamyslí a dospěje k názoru, že bude nejlepší trochu omezit randění s Michalem, aby se skutečně mohl studiu věnovat víc.

Když to Michal zjistí, vztekle se rozkřikne a postěžuje si, jak moc na něj rodiče tlačí a naléhají. Vždyť přijímačky jsou více než za měsíc a on už teď jede na úplné maximum, co se učení týče. Známky má v současnosti lepší než kdy dřív, ale mámě a tátovi je to pořád málo! Očekávají snad, že přijde ze školy a bude se až do večera každý den jenom šprtat? Jak dlouho asi může takový režim vydržet?

Taky že si doma oba rodiče kvůli tomu slušně podá. Bude na ně drze řvát a vyčítat jim, že kvůli přijímačkám otravují i jeho holku. Jako by už tak neměla dost vlastních starostí a stresu! Posměváčci ve škole na ni pokřikují, že je pedofilka – jen proto, že chodí s mladším Michalem. Ivu a Vítka tohle samozřejmě zamrzí, proti Žofce rozhodně nic nemají, ale synův přístup je rozčílí, zejména Vítka. Toho Michalovo pubertální chování naštve tak, že mu zakáže hraní na počítači i nejbližší turnaj, na který už je mladík přihlášený.

Jirka nechápe otcovy pohnutky. Možná je za tím nemoc

Zdá se, že Jiří Herman starší opravdu touží po pořádném rozhovoru se synem. Dokonce to vypadá, že si na něj v pondělí vyloženě počíhá před domem, jen aby měl šanci ho zastihnout a přemluvit k dalšímu setkání. Při té příležitosti se také seznámí se Šimonem, který bude mít z pana soudce plné kalhoty. Ten člověk totiž budí respekt na míle daleko.

Jirka se nejdřív cuká, pochopitelně nechce být dotlačen do další konverzace, o kterou nestojí, ale nakonec – aniž by sám tušil, proč souhlasil – se s tátou sejde v krámku u vína. Pan Herman se ve víně vyzná, vlastně ho sbírá a má i část sklípku, kde si ho skladuje. Jirka se pochopitelně pokusí zavést řeč na staré křivdy, ale každý z mužů má očividně jiný pohled na společnou minulost. Herman starší se nechce hádat o tom, co bylo, ale připít si na zdraví a na setkání po tolika letech.

Jirku později upřímně překvapí, že na něj otec tentokrát nehrál žádné divadlo a že už ani nepůsobí jako velký kariérista. Spíš než o práci chtěl mluvit o svých koníčcích. O co mu vlastně jde? Dohnalo ho snad stáří a nostalgie? Je možné, že by byl třeba nemocný?