Ve středu se v Ulici bude řešit Šimonův průšvih s komínem. Gábina zuří, Otík navrhuje psychologa

Gábina Jirku pěkně sjede, pak se omluví

Gábina se do středečního rána neprobudí s dobrou náladou, ale kdo by se jí divil? Předchozího dne se dozvěděla, co Šimon provedl a že z ní vlastně společně s Jirkou dělal celý víkend blbce. Oba se tvářili, jako by se nic nestalo, a teprve nyní posbíral synáček dost odvahy na to, aby přiznal, že rodičům zase lhal a hazardoval se životem. Nemluvě o tom, že ohrozil i Jirku. Celé to mohlo skončit podstatně hůř a představa, že by o ně Gábina přišla, ji zkrátka dohání k nepříčetnosti a naplňuje vztekem.

Teprve na konci dne se vytočená máma uklidní dost na to, aby se Jirkovi omluvila. Byla k němu nespravedlivá. Křičela na něj, zahrnula ho výčitkami, místo aby mu poděkovala, že jí zachránil dítě – to nejcennější, co na světě má.

Kompromis Hynkovi nic neříká. Znovu naštve Dášu

Zatímco Gábina se Jirky ptá, kde v Šimonově výchově dělají chybu, Hynek se v krámku schází s Dášou, aby se společně pokusili sladit své k prasknutí nabité rozvrhy. Šimonův nejnovější průšvih se ale Hynek rozhodne využít jako pádný argument a způsob, jak partnerku citově vydírat.

Když se totiž ukáže, že rozvrhy skloubit nejdou, začne znovu prosazovat staré uspořádání, tedy aby Dáša zůstala v domácnosti a starala se o syna. Nechce, aby Tomáš jednou dopadl jako Šimon, protože mu rodiče nevěnovali dostatečnou pozornost a péči. Když Gábina odvezla Šimona do Berlína, chyběl mu tam mužský vzor, a Hynek se teď údajně obává, že by se něco podobného mohlo stát Tomáškovi, akorát v tomto případě by ho místo otce zanedbávala máma. Takové obvinění ale Dáša odmítne. Ona přece nebude nikoho zanedbávat, nemizí na Mars, chce se jen posunout v kariéře a něčeho dosáhnout, jenže to Hynek nechápe. Ten totiž není ochotný si práci spravedlivě rozdělit, jen se chce dál věnovat trénování klientů s tím, že Dáša zastane vše ostatní.

Otík se Šimonovi svěří s vlastními průšvihy

Valeriino prohlášení, že by se měl jít Šimon léčit, mladíka zasáhne na nejcitlivějším místě. Otík ho najde sedět v zamyšlení na školní chodbě. Šimon se mu svěří, že ho všichni považují za magora a možná mají pravdu. Vyrábí jeden průšvih za druhým a neví, jak z toho ven. Způsobil už tolik problémů a připadá si podprůměrný. Kéž by někdy dokázal také něco dobrého, aby se pořád nemusel cítit jako úplný břídil. V Berlíně měl alespoň přátele, kdežto tady v Praze zkrátka nezapadl.

Otík se ho pokusí utěšit vyprávěním o vlastních životních karambolech, dokonce mu svěří příhodu o tom, jak Hedvice utekl od oltáře. Jejich rozhovor skončí doporučením, aby Šimon vyhledal pomoc psychologa. Ten by mu možná pomohl objevit něco, v čem by chlapec konečně vynikl. Šimon se nejdřív zdráhá, ale pak nápad předestře rodičům. Mohl by mu rozhovor s odborníkem skutečně prospět?