Podivná firma v Ulici rozčiluje většinu diváků, radí scenáristům změnu medikace

Podivná firma v Ulici rozčiluje většinu diváků, radí scenáristům změnu medikace

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Nuda, nuda, zívají diváci u dějové linky Království hraček. Zaměstnanci této podivné firmy je buď rozčilují, nebo zkrátka nebaví. Sarkastický Lukáš, který vyhledává hádky, jim připadá nesmírně otravný. Bára s Ančou podle nich řeší jen nesmysly a Sára, ta už si dávno zasloužila vyhazov.
Obsah článku
  1. Taková firma by musela dávno zkrachovat
  2. Ve skutečném světě by už Sára dostala padáka

Taková firma by musela dávno zkrachovat

Diváci Ulice se na sociálních sítích už nějakou dobu shodují na tom, že dějová linka Království hraček je jednou z nejnudnějších, nejotravnějších a nejméně realistických. Firma na kompletování dřevěných výrobků, kde se většinu času zaměstnanci jen o něčem dohadují nebo vymýšlejí hlouposti, by musela nutně brzy zkrachovat, přestože se jedná o chráněnou dílnu, jež zaměstnává lidi s handicapem a má specifická pravidla.

Leckdo argumentuje tím, že na postižené zaměstnance dostává Bára (Tereza Brodská) peníze, ale postižení jsou zde vlastně jen vozíčkář Lukáš Chod (Jiří Maryško) a mladík Václav Tůma (Antonín Měkota) s Downovým syndromem. Rosťa (Jiří Černý) je abstinující alkoholik, Pavel (Petr Stach) trpí únavovým syndromem po prodělání covidu a ve firmě pracuje spíš jen tu a tam, když má zrovna dobrý den. Sára (Ema Klangová Businská) trpí hlavně jedním velkým neduhem, a to nezodpovědností.

Ve skutečném světě by už Sára dostala padáka

Dívka si do práce chodí jen tehdy, pokud se jí zrovna chce. Vůbec jí nedělá problém všechny vyšplouchnout a válet se několik dní doma, aniž by dala šéfové vědět. Rozptýlí ji kdeco a každá vzrušující zábava má u ní přednost před kolegy a povinnostmi. Přesto když konečně do práce dorazí a tváří se, jako by o nic nešlo, Bára ji nevyhodí.

Kterýkoli jiný rozumně uvažující zaměstnavatel by to dávno udělal, ale Bára slečně jen poněkolikáté domluví a dá jí další šanci. Sára si pak ještě dovolí kolegům postěžovat, že ta šéfová je nějaká moc upjatá a přísná. Zkrátka, v Království hraček se Ulice všední reality ze života rozhodně nedrží. Jak se zdá minimálně některým divákům, není to ku prospěchu věci.

Království hraček se brzy stane zaměstnáním snů. Když se zadaří a zaměstnanci dorazí téměř v plném počtu, jsou pozváni Ančou na oběd, a to jen proto, aby šéfová mohla v klidu vyřešit své milostné trable. Změňte už prosím scenáristům medikaci, je to už moc.

„Anča s Bárou, zmítané neustálými nejistotami, které pořád všude nesmyslně probírají, to je kapitola sama pro sebe. Nejsou schopné normálně se s každým domluvit, každá hloupost v nich budí nesnesitelné vášně, přitom nic rozumně a racionálně neřeší. Místo práce je všechno samý náznak a tajemství. Jak to všechno uživí, je nepochopitelné.“

Mě by zajímalo, z čeho žije ta Sára. V hračkářství si určitě moc nevydělá, když tam víc není, než je.

„Sára si do rádoby práce chodí, kdy se jí zachce, a šéfová jí to pořád toleruje. Jen jí pohrozila a věřím, že až to udělá zase, že jí to projde.“

Mně Království hraček připadá mimo. S takovou pracovní morálkou a docházkou by je každý zaměstnavatel vyhodil nebo by firma dávno zkrachovala. Nuda, nuda.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku:
  • Autorský text,
  • čtenáři