Horníček bez masky: Lásky, ztráty a pravda, kterou znal jen málokdo

Mistr jemného humoru, který rozdával radost celému národu, si nesl v soukromí tíhu tragédie i nečekaných vztahů. Miroslav Horníček miloval jednu ženu celý život, přesto měl „něžnou přítelkyni“. Jak ho zasáhla smrt syna a kdo nakonec získal jeho milionový majetek?

Průšvihář, ze kterého vyrostl génius

Miroslav Horníček se narodil 10. listopadu 1918 v Plzni a jeho cesta ke slávě rozhodně nebyla přímočará. Naopak, byl to spíš typický „problémový student“, který sám o sobě s nadsázkou tvrdil, že byl líný a lehkomyslný. Dokonce dvakrát opakoval tercii. Školní výsledky ale vyvažoval něčím jiným. Měl schopnost rozesmát celé okolí.

Už během studií na plzeňské reálce založil Studentský avantgardní kolektiv a poprvé okusil divadelní prkna. Přesto po maturitě zamířil do „normálního života“ a nastoupil jako úředník v nemocnici. Jenže dlouho tam nevydržel. Už v roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni a bylo rozhodnuto. Z amatéra bez hereckého vzdělání se začal rodit fenomén.

Osudové setkání a velká herecká partnerství

Zásadní zlom přišel v 50. letech, kdy se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC. Právě tady vznikla jeho pověst „filozofujícího klauna“, který dokáže pobavit i přimět k zamyšlení. Zpočátku měl z Wericha respekt, ale rychle se z nich stali blízcí přátelé.

Horníček však nezůstal jen u jednoho partnerství. V Divadle Semafor spolupracoval s Jiřím Suchým a zazářil například ve hře Člověk z půdy. Nezapomenutelná byla i jeho vystoupení s Milošem Kopeckým.

Vedle divadla si ho zamilovala i televize. Jeho Hovory H z let 1969–1971 se staly legendou. Šlo o inteligentní, kultivovaný humor, který dodnes nemá obdoby.

Kinoautomat a svět u nohou

Rok 1967 znamenal pro Horníčka doslova průlom. Na světové výstavě EXPO v Montrealu se stal tváří unikátního projektu Kinoautomat – prvního interaktivního filmu na světě, kde o ději rozhodovali diváci.

Strávil zde půl roku a otevřely se mu dveře do světa. Přesto se rozhodl zůstat v Československu i během normalizace. Politiku sice veřejně neřešil, ale jeho tvorba byla jemnou, inteligentní reflexí doby.

Vedle herectví se stále víc věnoval psaní. Jeho knihy jako Dobře utajené housle, Listy z Provence nebo Jablko je vinno patřily k nejoblíbenějším titulům své doby. Na chalupě tvořil koláže a našel v tom klid, který mu Praha nemohla nabídnout.

Tragédie, která změnila všechno

Za úsměvem se ale skrývala bolest, která nikdy nezmizela. Horníček měl jediného syna Jana, který studoval dokumentaristiku na FAMU. V roce 1970 však přišla tragédie.

Jan se přijel podívat na natáčení seriálu Byli jednou dva písaři v Roztokách u Prahy. Seděl na okraji vodní nádrže a za nejasných okolností se utopil, právě v den svých 23. narozenin. Mluvilo se o epileptickém záchvatu, ale i o možné sebevraždě.

Pro Horníčka to byl zdrcující šok. Přesto se po krátké pauze vrátil k práci. Jeho kolega Jiří Sovák ho tehdy nenápadně držel nad vodou. Zaměstnával ho, odváděl jeho pozornost, nenechal ho propadnout zoufalství. Bolest ale zůstala.

Láska na celý život… a přesto i jiná žena

Horníček celý život miloval svou manželku Bělu, kterou poznal ještě v divadle. Říkal jí „cukřenka“ a považoval ji za střed svého světa. Její smrt ho však zasáhla stejně jako ztráta syna.

V jeho životě se později objevila Jiřina Folková, o kterou se začal opírat v posledních letech. Říkal jí „něžná přítelkyně“ a dokonce ji požádal o ruku. Ona však odmítla. Nechtěla, aby jejich vztah okolí vnímalo jako vypočítavý, zvlášť když byl Horníček vážně nemocný. Jejich vztah tak zůstal v rovině tichého porozumění.

Spor o dědictví: kdo získal miliony?

Po Horníčkově smrti 15. února 2003 v Liberci vypluly na povrch věci, které veřejnost nečekala. Ukázalo se, že existuje více závětí.

Původně měla část majetku, včetně bytu na Vinohradech, připadnout dívce Adéle, dceři přítelkyně jeho zesnulého syna, kterou považoval za svou vnučku. Jenže se objevila další závěť.

Podle ní se univerzálním dědicem stal jeho lékař Vladimír Mareš, který se o něj staral v posledních letech života. Spor skončil právě v jeho prospěch. Připadl mu majetek v hodnotě přibližně deseti milionů korun.

Malý ráj v Kytlicích

Únikem z reality se Horníčkovi stala chalupa v Kytlicích v severních Čechách. Právě tam nacházel klid, tvořil, psal a trávil čas mezi lidmi, které měl rád.

Kytlici tehdy přezdívali „malá Praha“, protože tam jezdila řada známých osobností. Horníček tu byl doma. Nakonec je zde i pochován, spolu se svou ženou Bělou a synem Janem, pod kaštanem na místním hřbitově.