Herečka uvedla pravý důvod odchodu z Ulice. Popsala extrémně vyšponovaný průběh natáčení

S producenty měla jasnou dohodu

Oblíbená herečka, která je s nekonečným seriálem spojena od úplně první epizody z roku 2005, odchází těsně před koncem jedenadvacáté sezóny. Není to poprvé, co zvedá kotvy a mizí z Ulice. Vlastně se do ní vrátila před dvěma lety po neuvěřitelné čtrnáctileté přestávce. Její rodina kdysi patřila v ději ke stěžejním, ale v poslední době byla už vlastně jedinou postavou, která se na scéně ještě ukazovala. Její děti našly svůj osud v zahraničí a ona se teď rozhodla přestěhovat k jednomu z nich.

Ano, řeč je samozřejmě o postavě Báry Krausové, dříve Jordánové, a její představitelce Tereze Brodské, jež v reportáži TV Nova upřesnila, proč vlastně odchází právě teď, jen pár dní před letní pauzou ve vysílání. Bára opouští Království hraček, které ve formě chráněné dílny pro handicapované zaměstnance před rokem a půl založila, a odjíždí za nepřetržitého mávání svých nejlepších přátel.

No tak je to trochu dojemné, co si budeme povídat, ale to je život. Byli jsme dohodnuti s producenty, že ten pobyt tady je na dva roky. Takže já jsem si nepomyslela nic, já jsem si myslela jen to, že dodržujeme, na čem jsme se domluvili.

Náročné natáčení a jeho dopady na zdraví

Když postava v ději vyloženě nezemře, má vždy prostor pro budoucí návrat. Bára po sobě v Ulici nechává přítele Pavla Jiráska (Petr Stach), jemuž bude určitě velmi scházet, a také partu skvělých zaměstnanců a přátel, kteří na ni budou s láskou vzpomínat. Přála by si ale samotná herečka další návrat do těchto ateliérů?

Teď nevím, asi jo, časem možná jo, protože to tady mám hrozně ráda, mám strašně ráda ty dva štáby, které jsou tady současně. Většina lidí je tady celých těch dvacet let, takže jsem samozřejmě za tu dobu už navázala spoustu přátelství. Jak jsou tady od rána do večera, nemají moc čas se vidět s někým mimo natáčení. Tohle je takový dobrý způsob, jak být s kamarády při práci.

Tereza Brodská byla v Ulici už od prvního záběru a dnes se považuje za otrlejší než tenkrát. Během rozhovoru povyprávěla o tom, jak s kolegy vůbec netušili, do jak náročného projektu vlastně nastoupili. Kdo si myslí, že natáčení denního seriálu je samá legrace a žádná dřina, byl by zatraceně překvapený…

Směny jsou dvanáct hodin denně, někdy třináct. Člověk přijde domů a tím to pro něj nekončí, ještě se musí učit pětadvacet stránek textu na druhý den. To byl pro nás docela dost velký šok, nebyli jsme zvyklí na tak extrémně vyšponovaný styl práce. Taky jsme to vždycky potom nějak odnesli zdravotně. Teď už jsou dva štáby, takže to není tak narvané jako tenkrát. Ale i tak se potkávám s mladými herci, kteří sem přijdou a jsou po třech dnech úplně vyklepaní a nevědí ani, jak se jmenují. Řekli, to jsme teda ještě nikdy nezažili. Je to ale hrozně dobrá škola, každý herec by tu měl chvilku něco odtočit, aby poznal, co to obnáší.