Světáci: Scénář vyladil Sovák, Bohdalová ukázala na kameru víc, než chtěla, a Menšík opět nezklamal

Diváci si povedenou partu postaviček oblíbili a Světáci se stali nejoblíbenější komedií své doby. Režisér Zdeněk Podskalský dokázal skvěle opravit původní scénář Vratislava Blažka. Ten konečnou podobu filmu už neviděl, protože vyřešil nesouhlas s režimem po svém a emigroval do Německa. Jak pánům z Barrandova, tak ani hercům se scénář moc nelíbil, proto Jiří Sovák nabídl, že s úpravami režisérovi pomůže. To bylo nakonec velice dobré řešení, protože mohl uplatnit svůj humor, který měli diváci tak rádi.

Hodně sporné bylo i obsazení Oldřicha Nového do role bývalého učitele společenského chování a nynějšího knihovníka. Prvorepublikový elegán už nebyl u „dělnického“ vedení Barrandova moc oblíbený, a nakonec ani herci se do takové role moc nechtělo. Byl to už starší pán, který žil ze slávy filmů natočených v jiné době a moc si každou roli rozmýšlel, než ji přijal. Nakonec po úpravách scénáře roli vzal.

Pro role fasádníků obsadil Zdeněk Podskalský vedle Sováka (Skopec) znamenitého Vlastimila Brodského (Prouza) a Jana Libíčka (Petrtýl). Ženské protějšky ztvárnily Jiřina Jirásková (Marcela), Iva Janžurová (Zuzana) a Jiřina Bohdalová (Božena), s níž Zdeněk Podskalský spolupracoval i na filmech Bílá paní (1965) a Ženu ani květinou neuhodíš (1966). Jiřina Jirásková po této roli upadla v nemilost za kritiku režimu a dlouhá léta pořádnou hereckou příležitost ve filmu nedostala.

Svěží vítr přineslo na natáčení i to, že hercům bylo dovoleno trochu improvizovat. Podskalský si tak ušetřil nervy, protože tam, kde se objevil Vladimír Menšík (menší role Jarouška Nováka – oškubaného zákazníka Bohdalové) a Sovák, se stejně vždy improvizovalo. Některé herecké nápady však nepustila do filmu cenzura. Tentokrát si dovolily trochu rozvernosti i dámy, a tak vznikla známá scéna, když se dámy usadily ke stolku.

„Sedni si.“ „Já sedím.“ „Ona sedí.“ „Ty sedíš?“ „Já sedím.“ „No, my sedíme.“ ve scénáři nebyla. Vznikla při usazování vysoké Ivy Janžurové na židličku, když Jirásková a Bohdalová zapadly do sofa. 

V další filmové scéně perlila Bohdalová. Při opakování jedné scény, kde na sobě neměla moc oblečení, se na Podskalského obořila, když zaslechla známé „stop“.

Vyjela na něj, co bylo zase špatně. Podskalský se usmál a řekl jí:

 Klidně můžeme pokračovat, Jiřinko, pokud ti tedy nevadí, že máš venku jedno ňadro.

A vzniklo i nové přátelství. Jiřina Šejbalová v roli šatnářky a bytné Marie Trčkové nesnášela Vladimíra Menšíka a během natáčení na něj úplně změnila názor, a dokonce se spolu spřátelili.

Pro filmový štáb bylo velice komplikované vůbec natáčení zorganizovat. Herci byli velice vytížení a točili i jiné filmy anebo hráli v divadle. Například všechny tři dámy z hlavních rolí i Jiřina Šejbalová museli dopoledne zkoušet na Vinohradech a večer měli představení. Podskalský je tak mohl využít jen 2–3 hodiny, protože se samozřejmě ještě museli nalíčit a dopravit na místo natáčení. Pánové se zase věčně dohadovali o vůz, protože k dispozici byla jediná Volha. Bydleli každý úplně jiným směrem a autobusem se jim nechtělo, takže se neustále řešilo každý z padesáti natáčecích dnů, kdo pojede první.

Podle jednoho z pamětníků, produkčního Jiřího Mařase, který poskytl rozhovor pro idnes, byla na natáčení pohoda. Samozřejmě zmínil živelného Menšíka, který sotva přišel, už ho bylo plno v kostymérně, v maskérně i na place a všude šířil naprosto úžasnou a humornou atmosféru.

Naopak o Sovákovi moc nadšeně nemluvil. Tvrdil o něm, že s ním měl na jiném natáčení velice špatnou zkušenost, za kterou dostal herec dokonce „ředitelskou důtku“.

Obdivoval také Jiřinu Bohdalovou, jak si i při velkém pracovním vytížení dokázala vždy všechno perfektně zorganizovat a nezapomněl zmínit i elegantního a velice slušného Oldřich Nového, který byl jako z jiného světa.

Natáčelo se kromě ateliérů na Barrandově (byt šatnářky nebo bar, kde se dělnická parta potkala s ženami) na Staroměstském náměstí, ve vyhlášené hospodě U Fleků nebo v hotelu Jalta na Václavském náměstí. Dům s pověstným lešením byl na Starém Městě.

S natáčením v hotelu a v restauraci nebyl žádný problém a filmaři měli dveře otevřené. Obsluha byla ráda, že se něco děje, a navíc všichni, kdo se ve filmu mihli, dostali honorář za komparz.

Světáci se ještě premiéry dočkali, ale nakonec i tento film byl pro režim nepřijatelný a šel do trezoru. Kromě scenáristy emigroval i kameraman a zřejmě se ani nehodilo, aby dělníci v socialismu naháněli po barech ženy lehkých mravů.

Komedie bude ve vysílání 16. 12. na ČT1 ve 22.35 hod.