Úterní Ulice: Opilá Karla vyzná lásku Márovi a Šíma se chce omluvit chlapci, kterému ublížil

Šimon se chce omluvit chlapci, kterého zbil

Šimon se ve škole sejde s Romanovou sestrou a začnou si povídat o domácím úkolu, který dostali z výtvarné výchovy. Dívka následně zavede řeč na choulostivé video, na němž Šimon ztloukl mladšího kluka. Chce mu něco říct, možná ho povzbudit, ale pak si to rozmyslí a radši mlčí. Šíma si samozřejmě uvědomuje, že se dopustil příšerné věci. Vlastně by se dotyčnému chlapci rád pořádně omluvil, ale není si jistý, jak ho najít. Vždyť ani netuší, na jakou školu chodí. Romanova sestra mu slíbí pomoc.

Šíma se o této záležitosti zmíní doma, jelikož chce znát mámin a Jirkův názor. Oba mu potvrdí, že omluvit se je dobrý nápad. Gábina je ráda, že její syn vážnost situace nezlehčuje a nesnaží se nad tím mávnout rukou, ba právě naopak.

Vojtovo vánoční přání otřese Karlou i Kryštofem

Karla se dopotácí domů opilá pozdě v noci. Zatímco se ji Kryštof pokouší převléknout, ona se mu omlouvá za to, jak mu ublížila a všechno zkazila. Řekne mu, že ho miluje, ale ráno má příšernou kocovinu a na nic si nevzpomíná. Přesto je Kryštof po celý den nějak klidnější, mírnější. Nekřičí a nehádá se s ní, ačkoli do dobré nálady má také daleko.

Vojta dá na okno dopis pro Ježíška a Věrka ho potom tajně převezme a uschová ve skříňce vedle myčky. Odtamtud ho vytáhne Karla a přečte si chlapcovo dojemné přání – aby se rodiče už nehádali a měli se zase rádi. Věrce obsah dopisu samozřejmě zamlčí, dokonce před ní musí předstírat, že ho ve skříňce nenašla, a tak se Věrka začne obávat, že ho snad někde ztratila. Později Karla ukáže dopis Kryštofovi a oba se shodnou na tom, že by měli Vojtovi připravit pořádné Vánoce. Na sklonku dne se pokusí dát jeden druhému pusu, ale není to tak jednoduché. Čas ještě nedozrál. Přitom si nedávno dopřáli žhavou chvilku v koupelně…

Iva není z německé školy nadšená a chytne se s Vítkem

Anežka nestačí koukat, když se od mámy dozví, že Michal začal chodit na doučování češtiny – k Žofce! To jsou věci… Ale Žofka pak Anežku uklidní, že jí její brácha vlastně pomáhá. Někdy se opravdu společně učí, ale jindy třeba jen koukají na film nebo si povídají, a ona si tak užije nějaký příjemný volný čas. Kdyby záleželo na paní Duškové, dcera by musela pořád jenom studovat nebo chodit na brigádu.

Ivu stále trápí představa, že jí Anežka vylétne z rodinného hnízda tak brzy, navíc až někam do Německa. Vítek je vůči té představě poněkud vstřícnější, přeje si pro všechny děti kvalitní vzdělání. Zavolá do školy v Drážďanech a získá pozvání hned na další den. Iva si není jistá, jestli může tak narychlo odvolat zákaznice, ale v Německu na příjezd Klímových vlastně dost spěchají. Potřebují znát Anežčino rozhodnutí co nejdříve, jinak budou muset dát stipendium někomu jinému.