Dětičky z Ulice jsou málo vidět. Od narození je zavírají v pokojích a teď se objevují stížnosti

Děti se před kamerami schovávají v pokojích

Děti jsou nedílnou součástí Ulice, některé dokonce od narození. Vyrůstaly s ní, stejně jako diváci u obrazovek. Bývaly doby, kdy hrály v ději poměrně důležité role, např. František, Ema a Mirek. To byli dokonce hlavní hrdinové letní komedie Ulice: Velká trojka, která vznikla na motivy seriálu. I dnes se najdou dětské postavy, jež si v Ulici dovedou urvat kus prostoru pro sebe, např. Vojta Mareček s kamarádem Miloškem, Lexík Nykl nebo z těch už trochu starších Michal a Šimon.

Přesto se mezi diváky šušká, že Ulice v současnosti většinu dětí raději zavírá do pokojíků, než aby je uváděla do děje. Platí to zejména o malém Karlíkovi, synovi Kryštofa a Karly, který je většinu času zavřený sám v pokoji, kde na něj nevidíme. Má to čistě praktický důvod. Kustíka, jak zní chlapcova přezdívka, hrají dvojčata, z nichž jedno se před kamerami cítí lépe než druhé. I tak se ne vždy poštěstí, aby natáčení s tak malými dětmi probíhalo bez komplikací. Tvůrčí tým pochopitelně upřednostňuje pohodu a klid dětských herců a snaží se je nepřetěžovat.

Bohužel to pak mívá za následek onen nevěrohodný děj, kdy si říkáme, že děti trčí o samotě za zavřenými dveřmi, kde si hrají bez rodičů, ačkoli ve skutečnosti jsou v zákulisí s někým, kdo na ně dohlíží a baví je. I když má tedy tato drobná vada na kráse pochopitelnou příčinu, někteří diváci ji neodpouštějí: „Chápu, že nejsou na place, ale mohly by tam přecházet či být přenášeny bez toho věčného ‚jdi do pokojíčku‘ či jiného separačního komentáře.“

Puberťáci dneska znají jenom počítače a tablety

V souvislosti s tímto se objevuje ještě jedno téma, a sice že většina dětí a puberťáků v Ulici tráví čas u tabletů nebo počítačů. Zavírají se v pokoji, paří hry a nic jiného neznají. Lexík býval jednu dobu docela závislý na aplikacích, které měl táta v mobilu, ale přesedlal na Drozdy, takže teď vyplňuje volno hrátkami v přírodě. Vojta se zase dostal do fotbalového klubu, který ale zřejmě bude mít nějaké mouchy…

Ani u Šimona s Michalem už by nebylo příliš spravedlivé tvrdit, že jen vysedávají u počítačových her. Michal se po Ivině vážné autonehodě snaží rodině alespoň trochu ulevit tím, že zase chodí na brigádu a připravuje se na přijímací zkoušky na střední školu. Volný čas se navíc snaží dělit mezi hraní a chvíle strávené s přítelkyní Žofkou.

Ani Šimon není na počítači tak závislý, jak býval v nedávné minulosti. Naopak v nejnovějších epizodách uznává, že by v životě potřeboval pořádný koníček, něco, co by ho opravdu bavilo a čemu by se možná mohl v budoucnu věnovat i profesně. Když se ho totiž soudce Herman zeptal, co by chtěl jednou dělat, nedokázal mu odpovědět. Na koloběžce stál naposled před několika měsíci, na free running chodil hlavně kvůli Valerii. Co by ho ale doopravdy bavilo? Ať už na to přijde, nebo ne, některé stížnosti diváků vážně působí trochu úsměvně.