Tisíce žen, stovky synů: Pravdy a mýty kolem prvního muslima, který se proslavil v Hollywoodu

První muslim, který se proslavil v Hollywoodu

Charismatický Egypťan Omar Sharif se dostal k herectví náhodou ve škole. Pocházel z rodiny, kde nikdo v uměleckých kruzích nezazářil a možná ani Omar z počátku nevynikal hereckým projevem. Měl však něco jiného, co uchvátilo Hollywood. Byl to snědý svalovec s mužným knírkem a s očima, které ženám braly dech.

Mladík se rozhodně nestyděl a bral si od života úplně všechno, co mu nabízel. Dobře rozjetou kariéru mu však velice často kazilo jeho gamblerství, kterému propadl. Natáčení se tak pro něj stalo jen pohodlným získáním finančních prostředků, které si dokázal obstarat vždy, když všechno prohrál.

Islám přijal kvůli ženě, kterou po pár letech opustil

Nezapomenutelný herec byl vychován jako křesťan, ale konvertoval k islámu kvůli lásce. To však předbíháme. Rozhodně nepocházel z chudé rodiny a mohl být vším, čím chtěl. Narodil se v roce 1932 v Alexandrii v syrsko-libanonské rodině. Otec byl významný obchodník se dřevem a po druhé světové válce ještě začal vyrábět hřebíky z ostnatých drátů, které v Egyptě zbyly po britských vojácích.

Rodina žila v dobré čtvrti a Omarova matka byla velice společenská žena. V jejím salónu se scházela egyptská smetánka včetně tehdejšího krále Farouka. Ten měl pocit, že mu přináší štěstí, a dokázal s ní celé noci hrát karty. Možná Omar svou zhoubnou zálibu pro karty zdědil po ní.

Herectví si ho našlo v deseti letech na anglické internátní škole. A ke smůle otce se mu tak zalíbilo, že když dostal zákaz, demonstrativně si podřezal žíly. Potom už mu nikdo nebránil plnit si sny, ale otec trval na dobrém vzdělání a nutnosti naučit se nějakou solidní práci. Vystudoval tedy matematiku a fyziku a pět let pracoval u otce, aby rodinu nezklamal.

Vášeň pro herectví však neutichla, a tak nakonec přece jen z rodinného byznysu utekl. Zahrál si v arabském filmu se známou egyptskou herečkou Faten Hamamam. Byl to první arabský film, kde se herci před kamerou políbili a byla z toho senzace. Právě Faten a zamilování, které vycházející hvězdu potkalo, ho přimělo konvertovat k islámu, aby si ji mohl vzít. Své původní jméno Michel Demitri Shalhoub si změnil na Omar El-Sharif.

Po prvním úspěchu se nabídky z branže jen hrnuly a zahrál si v krátké době asi ve třiceti filmech. Milníkem v jeho kariéře byla role šejka ve filmu Lawrence z Arábie, za kterou získal nominaci na Oscara.

Sláva a peníze

Během natáčení nezískal jen slávu, ale i přítele. Herec Peter O´Tool byl vynikajícím kumpánem na divokých večírcích. Jednou vzpomínal, jak se koupali ve vaně plné šampaňského a během noci rozfofrovali hromadu peněz. Dokázali spolu chodit z baru do baru, lovit holky, pít i dva dny v kuse. Jednou skončili i ve vězení, když byli ve společnosti komika Lennyho Bruce, který byl přistižen, jak si píchá heroin. Z vězení je dostalo šest právníků, které obstaral producent.

Bujarý život nešel dohromady s manželstvím, a tak Omar své ženě nabídl rozvod, aby měla šanci se ještě vdát, dokud byla mladá. Rozešli se v roce 1965 a během života Omar několikrát zalitoval, že se vzdal jediné opravdové lásky, kterou v životě potkal.

Rozhodně se však necítil sám a měl nespočet románků, některé i s kolegyněmi. Mezi jeho milenky patřily třeba Ingrid Bergmann, Ava Gardner, Sophia Loren, Anouk Aimée, Tuesday Weld, Diane McBain, Barbra Streisand či Catherine Deneuve. Většinou šlo o románky během natáčení, které končily s poslední klapkou. Jen kolem vztahu s Barbrou Streisand bylo v Egyptě pozdvižení. Byla Židovka a v té době stále ještě v zemi doznívalo napětí po nedávné arabsko-izraelské válce. Film Funny Girl byl v Egyptě zakázaný a Omar třináct let raději do rodné země nezavítal.

Nedokázal přestat s hazardem

V době, kdy dokázal vydělat opravdu hodně peněz, našel zálibu v kartách a neuměl přestat. Nakonec za jednu noc dokázal prohrát v kasinu v přepočtu až 28 milionů korun. Kvůli své vášni nakonec zbankrotoval. Musel prodat i svůj dům v Paříži a bydlel po hotelích. Dokonce ho přestalo bavit i natáčení a nakonec i ženy. Jen ta vášeň pro hru se ještě občas přihlásila, takže přece jen pracovat musel.

Když v roce 1994 dostal srdeční záchvat, neměl nikoho, kdo by se o něj staral. Alespoň se dokázal zbavit cigaret, kterých vykouřil i stovku za den. Ještě dvakrát se mu podařilo rozvířit mediální vody. Poprvé, když v roce 2003 prohrál v kasinu v Paříži 20 tisíc liber a ve vzteku napadl policistu, takže si vysloužil podmínku. Podruhé na sebe upozornil rolí starého muslimského obchodníka, který adoptuje židovského chlapce ve filmu Můj učitel Ibrahim (2003). Přestože se ještě objevil v řadě filmů, zřejmě kvůli penězům, nic opravdu dobrého už nenatočil. Nakonec se o něm začalo říkat, že ztrácí paměť, zřejmě kvůli alzheimerovi.

Na sklonku života přiznal, že život promrhal, ale že v množství „hovadin“, které natočil, po sobě zanechal pár opravdu skvělých filmů, na které byl hrdý. Zemřel 10. července 2015 v egyptské Káhiře. Bylo mu třiaosmdesát let.