Štěpán Kozub dokázal na konci roku dvakrát vyprodat svým humorem velký sál, umí však zaujmout i ve filmu

Po rozchodu s přítelem se Tereza (Kamila Janovičová) vrací domů ke své mámě (Veronika Žilková) a bratrovi Michalovi (Štěpán Kozub). Právě Michal byl důvodem, proč z domu před časem odešla. Michal je dospělý muž s duší desetiletého dítěte a matka se rozhodla, že je jejím životním posláním syna opečovávat i na úkor vlastního osobního života. Absolutní pozornost, kterou autistickému synovi věnuje, se samozřejmě podepsala i na vztahu s její dcerou Terezou, jež měla pocit, že ji matka úplně přehlíží. 

Po návratu domů Tereza zjišťuje, že se doma vůbec nic nezměnilo – vše je stále při starém. Matka je pořád s Michalem, jemuž dává přednost před svým životem. Tereza začíná přemýšlet, zda by nějakým způsobem nemohla matku přesvědčit k tomu, aby začala konečně žít i svůj život a aby trochu pozornosti a lásky dala i jí.  

Tragikomedie Spolu nabízí pohled do chodu rodiny, kde se láska nerozdává rovnoměrně a kde není zvykem svěřovat se a mluvit otevřeně o problémech. Přesto nejde o těžké drama, ale o film, který i v dramatických situacích dokáže najít humor a naději. 

Film vznikl podle italské divadelní hry, jež poukazuje na život v rodině, kde žije osoba s poruchou autistického spektra. 

Veronika Žilková pochválila Štěpána Kozuba za přístup k roli – označila ho za geniální. Rozhodně není jediná, kdo Kozuba (26) označuje za jednoho z nejtalentovanějších herců současnosti. Roli ve filmu Spolu napřed odmítl, protože v té době točil současně dva filmy. Nedokázal si tak představit, že by našel čas ještě na třetí film. Nakonec se ale produkce rozhodla, že na herce počká. To mu samozřejmě polechtalo ego, a tak, jelikož se mu zvláštní role opravdu líbila, nakonec práci vzal. 

Herec se zmínil, že natáčení bylo velmi obtížné: 

Těžké to bylo v mnoha ohledech. To je natolik specifická herecká poloha, že se to nedá moc předstírat – nebo předstírat se to musí, ale těžko. A spousta těch věcí, které prožívá Michal v tom filmu, musí trochu bolet i Štěpána, protože se moc nedají zahrát, jako třeba fyzické spasmy, které ten kluk má. 

Na přípravu moc času neměl, takže se snažil do autistických rodin alespoň nahlédnout. Scházel se s rodiči autistů, aby pochopil, jak vlastně z jejich pohledu takové soužití s autistickým dítětem funguje. Dokonce byl i na terapii v autistickém centru, kde trávil čas s větší skupinou autistů. Nakonec je za tuto zkušenost rád. Občas ho také napadlo, že jsou tito lidé vlastně v mnoha ohledech normálnější než zdraví lidé.