Slovácko sa nesúdí je něco jako večerníček pro dospělé

Seriál Slovácko sa nesúdí je naprosto zářným příkladem toho, že si lze VKUSNĚ a HUMORNĚ na televizních obrazovkách dobírat určitou skupinu obyvatel kvůli jejich nářečí, myšlení či zažitým zvykům. To je naprosto nedoceněná filmařská schopnost, která dnešním tvůrcům často chybí, a proto vznikají nevtipné a urážlivé projekty, které baví snad jen samotné herce. A že jich za poslední rok vzniklo hodně.

Právě tento seriál je, podobně jako třeba Chalupáři, nadčasový. Pravidelně se vrací na obrazovky a vždy si najde své fanoušky. Který novodobý seriál se může chlubit takovým potenciálem? Snad jen Četnické humoresky.

Moravský folklór v podání Matúša Pagáča a Jury Kláska určitě ještě pár desítek let bude diváky těšit. Až zmizí „pamětníci a současní potomci pamětníků“, seriál s největší pravděpodobností upadne v zapomnění.

Hlavní roli stařečka Pagáča hraje Jozef Kroner a rovnocenným parťákem mu je i Jura Klásek v podání Oldřicha Velena. Dalších rolí se s úspěchem ujali třeba Jiří Lábus, Stanislav Tříska, Karel Augusta nebo Svatopluk Skopal.

Úspěšnosti seriálu Slovácko sa nesúdí pravděpodobně napomohla i skutečnost, že se ho ani vzdáleně nedotkla žádná propaganda, což v těch letech nebylo úplně běžné.

Filmaři se zaměřili čistě na tvorbu filmových humoresek situovaných do prostředí tradiční slovácké vesnice.

 

Prosadit téma seriálu v tehdejší Československé televizi nebylo úplně jednoduché. V první sérii bylo původně v plánu 13 epizod, ale realizováno bylo pouhých šest. Zajímavé je, že se na scénáři podílel Jaroslav Dietl, ale protože v té době nebyl zrovna v oblibě, jeho jméno se nikde neobjevilo. Dietl nakonec sám nestál o to, aby někde figurovalo jeho jméno, protože si nebyl jistý tím, že režisér Tuček dokáže poměrně složitý materiál zpracovat. Původně se o režii mluvilo v souvislosti s Moskalykem. Šeptalo se dokonce i o možnosti dát šanci Jiřímu Menzlovi. Brňák Petr Tuček nakonec vyhrál.

Po odvysílání seriálu přišel naprosto nečekaný divácký ohlas a seriál se stal nejsledovanějším pořadem Československé televize.

Samozřejmě se spekulovalo, proč tomu tak bylo. Šlo o nadčasovost, kvalitní úroveň technické produkce a také o velice dobrou atmosféru během natáčení. Základnou filmařů se stalo město Hluk, odkud filmaři vyjížděli do dalších vesnic. Nebylo snadné najít vhodné interiéry. Venkov se modernizoval, mizely staré klasické chalupy, v módě byl na fasádách brizolit. Náročné požadavky filmařů splnily například lokace jako Blatnice, Ostrožská Lhota, Hradčovice, Záhorovice, Vacenovice nebo Petrov u Strážnice.

Nedílnou součástí seriálu byla i lidová hudba, o kterou se postarala hlucká cimbálová kapela Dolňácko. Úspěch první série rozhodl o pokračování natáčení. Bohužel se už hodně šetřilo a většina záběrů vznikla v ateliérech v pražské Hostivaři. Snad z úcty k původním epizodám diváci přijali i trochu ošizené pokračování z roku 1984, ale ani dnes pozvání na 12 půlhodinek do trochu zromantizované oblasti Slovácka neodmítají.

Seriál je v letním programu ČT1 od 8. července.