Přesně tyhle filmy vás donutí litovat, že nejste zpátky v 90. letech

Devadesátá léta přinesla filmy, které se okamžitě staly legendami – ať už to byl Quentin Tarantino se svým kultovním Pulp Fiction, James Cameron a jeho velkolepý Titanic, nebo bratři Wachowští s revolučním Matrixem. David Fincher posunul hranice vyprávění v temném Klubu rváčů a Garry Marshall zase okouzlil publikum romantickou pohádkou Pretty Woman. Každý z těchto snímků měl obrovský ohlas u diváků i kritiků a dodnes patří k filmům, ke kterým se rádi vracíme.

Pulp Fiction (1994) – Tarantinův majstrštyk

Není snad film, který by devadesátky symbolizoval víc. Quentin Tarantino tehdy předvedl, jak může vypadat dialog, jak se může vyprávět příběh a co všechno se dá říct černým humorem. Pulp Fiction dodnes působí čerstvě a připomíná, že devadesátky byly érou filmových experimentů, které se odvážily jít úplně proti proudu. Pro Travoltu, který marně hledal roli, která by mu připomněla slávu spojenou s filmem Pomáda, to byl konečně okamžik, kdy předvedl to nejlepší, co v sobě měl.

Titanic (1997) – láska na potopené lodi

James Cameron posunul hranice filmové techniky a natočil romanci, která se stala fenoménem. Titanic není jen příběh Jacka a Rose, ale i důkaz, že blockbuster může být zároveň intimní i velkolepý. Kdo z nás by si nepřál vrátit se zpátky do kina, kde celé publikum zadržovalo dech při ikonické scéně na přídi lodi? Přestože se tento film a jeho scény staly terčem nekonečného množství parodií, kdo si pamatuje premiéru v kině, vzpomene si na silný zážitek, který si z kinosálu odnášel domů. Natáčení bylo pro herce hodně náročné, protože se hodiny museli zdržovat ve vodě. Ta nebyla sice tak ledová, jako na filmovém plátně, ale James Cameron si své herce nerozmazloval a dnes by mu ta studená voda asi neprošla.

Matrix (1999) – když vám spadne čelist

Zelený kód, červená a modrá pilulka, zpomalené přestřelky – to všechno se stalo popkulturní legendou. Matrix ukázal, že sci-fi může být nejen vizuálně revoluční, ale i filozoficky provokující. Matrix je důkaz, že devadesátky měly odvahu tvořit nové světy. Lidé, kteří odcházeli z kina, byli zahloubaní do vlastních myšlenek. Matrix přinesl naprosto novou a provokující teorii o našem světě a koho by někdy nenapadlo položit si otázku, zda bychom „náš Matrix“ dokázali odhalit. Mnohé by se tím vysvětlilo…

Pretty Woman (1990) – pohádka, která zlidověla

Romantická komedie, která zbořila všechny žebříčky sledovanosti a udělala z Julie Roberts opravdovou superstar. Pretty Woman je jedním z těch filmů, které se nikdy neokoukají a jejich soundtrack je okamžitým návratem do devadesátek. Přitom původně byl záměr filmu úplně jiný a v pohádku se změnil až těsně před realizací.

Pokud nějaký film zaskočil svou popularitou herce, tvůrce i filmové studio, pak to byla právě tato romantická komedie s Julií Roberts, která navzdory mladému věku dokázala popularitu unést a dále ji budovat.

Klub rváčů (1999) – pravidlo číslo jedna

Film Davida Finchera je temný, syrový a přesně vystihuje konec milénia, kdy už se společnost začala bát přetechnizovaného světa. Klub rváčů dodnes budí vášně a ukazuje, že i film z 90. let může působit jako zrcadlo naší současnosti. Nutno dodat, že Brad Pitt je zde skutečný frajer!

Proč nás devadesátky pořád lákají?

Byla to doba, kdy se filmaři nebáli riskovat, kdy vznikaly silné i dojemné příběhy, které definovaly žánry, a kdy film byl opravdovým zážitkem. Točilo se pro kina, filmy měly za úkol přitáhnout diváky i měsíc po premiéře. To dnešním filmům chybí. Každý počítá s tím, že se za pár týdnů film objeví na streamu a do kina už chodí jen skalní diváci. Devadesátkové filmy mají v sobě něco, co ve filmech není – kombinaci originality, odvahy a nadčasovosti.