Igor Bareš žil po smrti maminky jako poustevník. Pak přišla Antonie a všechno změnila

Seznámení a velká láska

Igor Bareš a Antonie Talacková se potkali při zkoušení Molièrovy hry Misantrop. Antonie vzpomíná, jaká tehdy byla:

Ano, ale já jsem pro něj tehdy byla rozčepýřená, exoticky vypadající, nezkušená dívenka. Koukal se na mě opovržlivě, co tam dělám. Tvrdil mi, že se svým zevnějškem nemohu hrát nic jiného než Zuliku ve Strakonickém dudákovi. Vypadala jsem tehdy docela atraktivně a málokoho napadlo, že jsem uvnitř vyplašená, nejistá a komplexů mám na rozdávání.

Igor tehdy bydlel v jakémsi squatu, kde skoro nebyla voda a kde nefungovalo topení. Byl ale odvážný a svou lásku pozval k sobě domů. Vzpomíná:

Chátral jsem. Maminka umřela a já jsem byl v našem olomouckém domečku sám. Po rodičích tam bylo plno věcí a já jsem nedokázal sebrat sílu, abych to vyklidil. To všechno udělala až potom Antonie. Rok a půl jsem takhle víceméně živořil. Až přišla – bez patosu bych to nazval – tahleta záchrana.

Antonie sice měla dlouholetého partnera ze školy, ale nakonec se rozhodla, že bude s Igorem a „zachrání ho“ od jeho poustevnického života. V roce 2008 se Igor a Antonie na Kuksu vzali.

Dcera, která jde ve stopách rodičů

Igor Bareš a Antonie Talacková mají dvě děti – patnáctiletou Antonii a jedenáctiletého Aloise. (Igor má z prvního manželství ještě jednu dceru.) Herečka zavzpomínala:

První dva roky po svatbě jsem nemohla otěhotnět, pak jsem trochu zvolnila, uklidnila jsem se a narodila se Toninka. Ve stejný den jako můj táta – 16. října. Letos jí bude osm let. Lojzíkovi budou v srpnu čtyři roky. Ten přišel na svět v podstatě hned po odchodu táty. Nese i jeho jméno. Tak jako Tonička se jmenuje vlastně po mé mamince i mojí milované babičce zároveň. A samozřejmě po mně. Je už čtvrtá v pořadí.

Z dcery Toničky se jednou dost možná také stane herečka. Je součástí Dismanova souboru a hraje v divadle (například v Divadle ABC v představení Než hvězdy zapadnou). Její maminka na své sociální sítě nedávno napsala:

(...) Jsem pyšná na to, jakou cestou ses vydala.Jsem pyšná,že nikdy nevolíš tu nejjednodušší cestu,ale tu která ti připadá správná, ať je jakkoli náročná.Jsem pyšná na tvou zodpovědnost,pracovitost,cílevědomost,na tvou pokoru,na tvůj smysl pro spravedlnost,na tvou schopnost naslouchat a bojovat za pravdu.Jsem pyšná,že se nebojíš ozvat, kdykoliv cítíš křivdu.Ať už se jedná o Tebe nebo o kohokoliv jiného.Jsem pyšná na všechny tvoje úspěchy. Malé i velké.A že jich v tomto roce bylo požehnaně.Ať už ve škole,v Dismanově souboru nebo v divadle. (...)