Prodala moderní dům a koupila stoletý statek. Dnes do něj mizí její úspory a herečka má úplně jiný život

Novostavba jí připadala bez duše

Lucie Zedníčková si před časem splnila poněkud netradiční sen. Místo aby si užívala pohodlí domu, který už měla, rozhodla se ho prodat a pořídit si starý statek nedaleko Berouna. Důvod zněl na dnešní poměry skoro romanticky. Moderní dům jí totiž nesedl. Prostředí se jí líbilo, pozemek také, ale samotná novostavba byla podle ní až příliš bez charakteru. Chyběla jí historie, staré materiály a především pocit, že dům má vlastní příběh. 

Kamarádky její rozhodnutí příliš nechápaly. Herečka sama vzpomínala, že se chytaly za hlavu a nechápaly, proč v tomto věku prodává hotový dům, aby si koupila starý statek, který bude muset celý rekonstruovat. Jenže Zedníčková zjevně patří k lidem, kteří si plní sny. A když jednou věděla, že chce bydlet ve starém domě, moderní novostavba už pro ni jednoduše nebyla ono.

Jenže kouzlo starého statku má jednu malou nevýhodu. Když má opravdu dostat novou šanci na život, stojí to čas, nervy a spoustu peněz.

Zachovat staré znamená dělat všechno pomaleji

Zedníčková se s partnerem nepustila do jednoduché rekonstrukce, při níž by staré části vyhodili a nahradili je novými. Naopak. Chtěli zachovat co nejvíc původních prvků. Stará okna proto nechali repasovat a sháněli původní půdovky. A zvláštní pozornost dostala historická dlažba.

Podlahové topení se sice udělat nechalo, ale řemeslníci nesměli staré kachle poškodit. Jednu po druhé je proto vyndavali, čistili a zase vraceli na místo. Jednodušší cesta by byla všechno vybourat. Byla by také rychlejší a levnější. Jenže právě tohle byla ta část statku, kterou herečka nechtěla obětovat.

Statek leží v malé obci s přibližně pěti stovkami obyvatel. Zedníčková přitom nečekala, že by se z ní přes noc stala typická venkovanka. Naopak říkala, že oceňuje hlavně soukromí a možnost zavřít se „do svého“. Zároveň se těšila na menší zahradu, protože na předchozím pozemku prý dokázala strávit se sekačkou celý den.

A pak je tu ještě jeden důležitý detail. Se stěhováním měla přijít také její psí smečka. Tři retrívři už tehdy tvořili podstatnou část domácnosti a herečka si uměla představit, že by časem přibyl i vlkodav, kterého kdysi chovala. Nakonec ale sama připustila, že čtyři velcí psi už jsou spíš logistický než romantický problém. 

Na statek chtěla před důchodem, jenže stavba si řekla o víc času

Ještě na podzim 2024 doufala, že se do statku brzy nastěhuje. Opravy ale pokračovaly pomaleji, než si původně představovala. A v červnu 2025 stále ještě probíhaly poslední práce. Říkala, že se už maluje a do měsíce by se mohli stěhovat, zároveň ale připouštěla, že bude potřeba dál dodělávat nejrůznější detaily. Na rekonstrukci navíc využila dotaci z programu Oprav dům po babičce, která podle jejího vyjádření práce urychlila.

Role začaly mizet jedna za druhou

Zedníčková byla dlouhá léta zvyklá pracovat na více projektech najednou. Pak ale skončilo několik věcí ve velmi krátkém čase. Nejprve odešla z Ordinace v růžové zahradě, následně skončili Kamarádi a ZOO Nové začátky. To sice nebyla žádná prestižní práce, ale spíš finanční jistota. Do toho přišla také o divadelní představení Milionový údržbář, které nemohlo pokračovat kvůli zdravotnímu stavu Petra Nárožného. Sama tehdy otevřeně přiznala, že se jí tím prakticky vytratily tři významné zdroje příjmů.

Úplně to všechno zmizelo a jsme v takovém vzduchoprázdnu a nevíme, co bude,

popsala situaci.

Načasování nebylo zrovna ideální. Kdyby měla hotový dům a rekonstrukce byla minulostí, mohlo by jít pouze o nepříjemnou pracovní pauzu. Jenže herečce stále běžely náklady spojené se statkem. A právě do něj už vložila velkou část svých úspor. Podle jejího pozdějšího vyjádření peníze, které měla našetřené, jednoduše „zahučely“ do rekonstrukce.

Přesto paniku odmítala. Je si vědoma, že herecká práce funguje jinak než běžné zaměstnání – někdy není nic a pak telefon zazvoní několikrát během jediného týdne. V únoru 2026 navíc řekla, že momentálně nemá žádný nový projekt a hlavní úkol pro ni představuje dokončení statku tak, aby tam mohla žít opravdu pohodlně.

Méně placené práce, ale doma práce až nad hlavu

Na celém příběhu je vlastně nejzajímavější paradox. Zedníčková měla méně pracovních povinností, ale rozhodně neměla méně práce. Statek vyžadoval přesně to, co si od něj možná člověk na první pohled slibuje. Pořád je nutné něco opravovat, řešit, vylepšovat a dodělávat.V roce 2025 už přitom nebyla situace pouze o penězích. Herečka otevřeně mluvila také o tom, že ji po letech začalo méně bavit divadlo. V Českém rozhlase přiznala, že nejprve přestala vyhledávat divadlo jako divák a později ztratila část chuti i jako herečka. Současně ale zdůraznila, že natáčení ji stále baví a například na práci v Kamarádech vzpomínala velmi pozitivně.

Statek jako protiváha k hereckému světu

Možná právě proto se k podobnému způsobu života v posledních letech obrací stále více známých osobností. Neznamená to samozřejmě, že by všichni utíkali od showbyznysu. Spíš hledají místo, kde se dá žít jiným tempem a kde má člověk před sebou konkrétní výsledek vlastní práce.

Lucie Polišenská se například s manželem přestěhovala na venkov a žije na statku v jeho rodné vesnici. Z herečky se postupně stala také tak trochu farmářka. Na zahradě pěstuje rajčata, okurky, mrkev či pórek, zatímco manžel seká trávu, dělá dřevo a stará se o technické věci. Na statku mají také pět indických běžců, které herečka pojmenovala. A když mluví o svém životě, říká, že hrabání v hlíně je pro ni příjemným protipólem divadla.

Ještě mnohem zkušenějším statkářem je Zdeněk Žák. Ten vyměnil Prahu za venkov už zhruba před třiceti lety a na statku poblíž Českého Brodu se z něj postupně stal skutečný farmář. S manželkou chovají zvířata, pěstují ovoce a zeleninu a Žák se pustil dokonce do včelaření. Že idyla na farmě má i poněkud ostré stránky, dokládá jeho přiznání, že ho včely už dvakrát připravily o představení.

Na rodinném statku u Orlické přehrady zase žijí Martin a Ondřej Krausovi, kteří vyrůstali v prostředí spojeném s koňmi. Statek, který je v rodině spojený s jejich rodiči, obklopuje přibližně 50 hektarů luk a pastvin a v minulosti na něm bylo více než 40 koní. Martin Kraus se k němu pravidelně vrací mezi natáčením a Ondřej si z tohoto prostředí odnesl vztah ke koním také. U nich je navíc zajímavé, že statek není jen kulisou soukromého života. Koně se stali součástí jejich práce i veřejného obrazu a oba bratři se potkali také v seriálu O lidech a koních. Martin navíc přiznal, že prostředí statku člověka naučí odpovědnosti a úctě k práci, což jsou vlastnosti, které si podle něj přenesl i do hereckého života.

A pak je tu Václav Vydra s Janou Bouškovou. Na Malčanech u Slapské přehrady mají dlouhodobě zázemí pro chov koní a Vydra se věnuje také jejich kopytům a takzvanému bosému trimu. V létě 2026 dokonce mluvil o tom, že na statku žijí mezi koňmi, psy, kočkami, senem a běžnou farmářskou prací.

Lucie Zedníčková si vybrala návrat k tomu, co má skutečnou vůni

Rozhodnutí Lucie Zedníčkové nevypadá jako rozmar herečky, která dostala chuť na venkovskou romantiku. Starý statek si vybrala právě proto, že jí připadal opravdovější než hotová novostavba. Chtěla zachovat staré prvky, žít s historií domu a mít kolem sebe víc prostoru a soukromí. A především chtěla mít „to svoje, kam se můžu zavřít“. 

Až tedy příště někdo řekne, že slavní lidé žijí v úplně jiném světě, není to úplně pravda. Nejen české celebrity nachází svůj domov na venkově, obklopení přírodou, romantikou a nekonečnou péčí o svůj domov.