Oldřich Lipský: Smutný muž, který naučil Čechy smát se

Muž, který rozdával smích

Když se řekne Oldřich Lipský, většině lidí okamžitě naskočí Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela nebo Marečku, podejte mi pero!. Jeho filmy se pravidelně vracejí na televizní obrazovky a hlášky z nich dávno zlidověly.

O to překvapivější je, že sám Lipský rozhodně nepůsobil jako člověk, který by neustále bavil okolí. Přátelé i kolegové ho popisovali jako tichého a spíš uzavřeného muže. Humor pro něj nebyl lacinou zábavou, ale precizním řemeslem.

Narodil se v roce 1924 v Pelhřimově a už od dětství ho fascinoval cirkus, groteska a filmové triky. Právě spojení poetiky němé komedie, absurdity a vizuálních gagů později vytvořilo jeho typický rukopis.

Divadlo, cirkus a první filmy

Než se stal legendou české komedie, prošel Lipský divadlem i cirkusem. V Divadle satiry se potkal s herci, kteří se později stali pevnou součástí jeho filmů. Byli to například Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Josef Hlinomaz nebo Vlastimil Brodský.

Právě tehdy vznikl jeho cit pro přesné načasování humoru. Lipský miloval gagy založené na pohybu, detailech a překvapení. Tvrdil, že dobrý vtip musí fungovat i beze slov.

K filmu se dostal v padesátých letech. Zpočátku natáčel spíš menší komedie a hudební filmy, skutečný průlom ale přišel až o deset let později.

Limonádový Joe změnil českou komedii

V roce 1964 přišel do kin Limonádový Joe aneb Koňská opera. Parodie na americké westerny se okamžitě stala senzací. Lipský spolu se scenáristou Jiřím Brdečkou vytvořili film, který si dělal legraci z westernových klišé, ale zároveň je měl rád.

Právě v tom spočíval Lipského styl. Nikdy žánry nezesměšňoval z povýšenosti. Naopak si s nimi hrál. Joe nebyl jen sledem vtipů, ale dokonale promyšlenou komedií plnou vizuálních nápadů, slovních hříček a absurdních situací.

Film viděly miliony diváků a z Oldřicha Lipského udělal jednoho z nejúspěšnějších režisérů své doby.

Král filmových parodií

Po úspěchu Limonádového Joea následovala série komedií, které dnes patří ke zlatému fondu českého filmu. Ve snímku Čtyři vraždy stačí, drahoušku si Lipský pohrával s gangsterkami a komiksem, ve filmu Adéla ještě nevečeřela zase spojil detektivku s hororem a absurdním humorem.

Jeho filmy byly typické tím, že v nich humor vznikal téměř ze všeho, z pohybu herců, kostýmů, rekvizit i střihu. Lipský dokázal obyčejnou scénu proměnit v dokonale načasovaný chaos.

Velkou roli v jeho tvorbě hrála i dlouholetá spolupráce se scenáristy Jiřím Brdečkou a Milošem Macourkem. Právě s nimi vytvořil svůj nezaměnitelný styl plný fantazie a lehké poetiky.

Později spolupracoval také se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem. Výsledkem byly další slavné komedie jako Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero! nebo Tři veteráni.

Humor jako přesná disciplína

Ačkoli Lipského filmy působí lehce a spontánně, ve skutečnosti byly dokonale promyšlené. Každý gag měl přesné načasování a přesně určený pohyb kamery i herců.

Lipský často říkal, že komedie je nejtěžší filmový žánr. Divák totiž nesmí vidět práci, která za humorem stojí. Vtip musí působit samozřejmě.

Možná právě proto jeho filmy nestárnou. Nejsou postavené jen na dobových narážkách, ale hlavně na rytmu, absurditě a hravosti. Fungují i po desítkách let.

Smutný klaun českého filmu

Navzdory obrovské popularitě si Oldřich Lipský soukromí pečlivě chránil. Rozhovory poskytoval jen zřídka a o osobním životě téměř nemluvil.

Blízcí na něj vzpomínali jako na člověka, který působil spíš smutně a unaveně než jako král komedie. Humor pro něj byl způsobem, jak uniknout obyčejnosti a dělat radost sobě i ostatním.

Zemřel v roce 1986 během práce na filmu Velká filmová loupež, který za něj dokončil Zdeněk Podskalský. Po sobě ale zanechal dílo, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká komedie nabídla. Jeho filmy nejsou jen o vtipech. Jsou o radosti z fantazie, hravosti a schopnosti vidět svět trochu jinak.