Nový apokalyptický seriál „K jezeru“: Řešení nebezpečné pandemické situace ruskými metodami

Seriál vznikl na motivy knižní předlohy ruské spisovatelky Jany Vagnerové, narozené v roce 1973 v Moskvě Češce, která odjela do Ruska studovat.

Pokud se rozhodnete tento seriál sledovat, zde jsou dvě doporučení:

• Vyhraďte si více času, protože jde o 8 epizod a nebude se vám chtít od obrazovky odejít.

• Nechte si seriál v ruštině. Tento jazyk k podívané, která vás čeká, naprosto dokonale patří. Pro diváky, kteří se pár let ruštinu učili, nebude problém filmu porozumět i bez čtení českých titulků. V mnoha dramatických scénách je děj tak poutavý, že prostě přestanete číst.

V centru dění je nesourodá skupina lidí, kteří se dali dohromady za účelem zdolání dlouhé cesty od Moskvy na vzdálený a izolovaný ostrůvek v pustině, kde je stará opuštěná loď, která dává poutníkům naději na překonání těžkého období.

Nedá se úplně určit, která postava je v popředí děje, protože v různých částech série jsou v popředí postaveny všechny postavy.

Prožijete dobrodružství s Aňou, jejím nemocným synem Míšou (má Aspergerův syndrom) a s partnerem Serjožou, kteří bydlí za hranicemi Moskvy. Serjoža na radu otce odchází s rodinou z domova, protože hrozí nebezpečí, že se z izolované metropole dostanou ven nakažení lidé a také ozbrojení banditi.

Serjoža si ještě na cestu přibere svého biologického syna a bývalou manželku. To samozřejmě vnese do dobrodružné výpravy hodně napětí. Aby se divák nenudil, skupinu cestovatelů doplní ještě zámožný a bezohledný soused s těhotnou milenkou a vzpurnou dospívající dcerou.

Spojení naprosto odlišných lidských charakterů divákovi nabízí „přehlídku“ lidského chování ve vypjatých situacích, kdy jsou konfrontovány sobectví, zhrzenost, bezcitnost, rodičovská a partnerská láska, pud sebezáchovy, strach a beznaděj.

Smrtící virus a komplikované charaktery postav nejsou jedinou překážkou, kterou musí hrdinové překonat. Kromě zloduchů jde i o sílu přírodních živlů a nedostatek potravin.

Paradoxem celého příběhu je fakt, že nakonec nejvíc lidskosti prokáže chlapec, který by díky své diagnostikované nemoci neměl vůbec chápat ty nejcitlivější lidské stránky, jako je láska, přátelství a soucit.

Nenechte si tuto nevšední podívanou ujít. Možná vám potom drobná omezení, jako je nošení roušek nebo trávení večerů s rodinou, nepřijde tak moc omezující.