Nový srdceryvný příběh vám vžene slzy do očí a nepustíte ho z hlavy

Život její i její dcery Malvíny se během jediné hodiny obrátí vzhůru nohama. Film sleduje dvě časové roviny očima malé a dospívající Malvíny – cestu do bezpečí, fantazijní úniky k indiánským legendám, ale i pozdější snahu pochopit minulost, odpustit a přijmout, že člověk nikdy není úplně sám.

Co o filmu řekl režisér Jiří Strach, který je už tradičně zárukou kvalitní práce

Od mysteriózních témat a detektivek, na které byste už mohl mít klidně patent, jste se s filmem Máma vydal na trochu jinou cestu. Co diváky čeká a co vás k tomuto tématu a žánru přivedlo?

Vlastně úplná náhoda. Někdy kolem roku 2017 takhle večer brouzdám na internetu a tam byla ve zprávách zmínka, že dvě Češky, mentálně postiženou matku a její dceru, našli po čtrnáctidenním pátrání v lesích kdesi v Bavorsku. Jak se tam asi dostaly, co jedly, kde přespávaly, napadlo mě. A proč tam vůbec odešly? Co je to za osud?

A tak jsem to přeposlal Epsteinovi a k tomu napsal: „Marku, nebyl by to úžasnej film?“ Marek, jak je jeho dobrým zvykem, se dlouho neozýval. A po roce přinesl hotový text tak skvostný, že se dal rovnou točit. Žádná patnáctá verze. Rovnou první!

V jakých lokacích jste Mámu točili a jak dlouho natáčení trvalo?

Točili jsme něco málo přes dvacet dní a víceméně v lokacích kolem Brna, neboť Máma byla výrobně pod brněnským studiem České televize. A jelikož jsem v Brně točil Osmy, Šťastného smolaře a všechny série Labyrintu, vrátil jsem se skoro domů. Na Brno nedám dopustit, točí se tam skvěle a lidé ze štábu jsou tam naprosto úžasní. Nejen že umějí dokonale řemeslo, ale navíc mají to krásné laskavé moravské srdce. To je práce za odměnu.

Proč byl film zasazen právě do osmdesátých let?

Původně Markův scénář předepisoval současnost, protože to bývá z realizačního hlediska dostupnější a levnější. Ale my si najednou řekli – kdyby se dneska ztratily dvě holky, hned vzlétne vrtulník s termovizí, hasiči a vojáci udělají rojnice, budou toho plné sociální sítě, hned je najdou podle polohy mobilních telefonů… Ale tehdy, v drolícím se bolševiku, v tom bezčasí, kdy všem bylo všechno jedno a každý se staral jen o sebe a svou stodvacítku, aby nezrezla? Najednou to posunutím do té dobovky získalo větší rozměr uvěřitelnosti. Samozřejmě, bylo to dražší, báli jsme se, že to v České televizi neprojde, bylo to v době těch největších úspor. Ale Honza Maxa jako tehdejší šéf vývoje ve vteřině pochopil, proč to chceme, že to není nějaký náš umělecký rozmar a položil na to palec. Díky mu za to.

V Mámě jste nicméně vsadil na nové, mladé a stále ještě nepříliš okoukané tváře v čele s Elizavetou Maximovou. Jak moc jste se vložil do castingu vy sám?

Popravdě jsem si před mnoha lety myslel na jinou herečku, ale pak nám to pozdržel covid i nedobrá finanční situace uvnitř České televize, a věk herců nezastavíte. Bylo potřeba se nově rozhlédnout a mně padla do oka Líza. A nejen ona.

Z nebe mi v tom správném věku poslali i Sophii a Valentýnku. Všechny to jsou vynikající herečky. Musely si chuděrky sáhnout na dno, protože takové téma nelze zahrát po povrchu.

Bylo složité dát dohromady čtveřici protagonistek, které budou k tomuto tématu fungovat tak, jak jste si to vysnil?

Správně říkáte čtveřici. Nesmíme zapomenout na výbornou Verunku Freimannovou. A vlastně pětici, protože co by byla Máma bez Dany Syslové.

Když jsem Mámu točil, celou dobu jsem myslel na Karla Kachyňu a Jaromila Jireše, protože to je takový typ filmu, jaké točili oni. A dámy mi přinesly herectví, jaké bývalo kdysi. To obyčejné, to pokorné, které se nepředvádí, které jen slouží.

Naprosto nová zkušenost pro Elizavetu Maximovou

Mladá herečka se na roli důkladně připravila a půl roku pracovala jako dobrovolnice na psychiatrii, což pro ni byla hluboká lidská zkušenost, která ji dala velkou lekci pokory.

Kvůli postavě Lilian musela zapomenout na všechno, o co se v herectví opírala. To pro ni bylo nejtěžší.

Pomohla mi zejména vědomá práce s dechem a tělem, ke které mě po několika pokusech a omylech s jinými hereckými kouči nasměrovala Klára Melíšková, a slepé následování intuice bez náznaku jakéhokoliv hereckého kalkulu. Cítila jsem velkou zodpovědnost vůči lidem, se kterými jsme se setkali na psychiatrii, extrémně mi záleželo na tom, aby Lilian byla pravdivá a opravdová. Jen zřídka se totiž v českém hraném filmu objevují příběhy osob s intelektovým postižením, které by nahlížely do jejich života a vnitřního světa.

Elizaveta popsala i změnu vzhledu

Musela podstoupit úpravu horní i dolní čelisti, dostala výplně, musela změnit barvu vlasů z výrazné blond na tmavě hnědou. Přestala se starat o pleť, stříhat si nehty a holit se. V maskérně jí před natáčením nanášeli vrstvy seschlé kůže a jizvičky. Barvami potom dotvářeli vyschlé a okousané rty. Pro svou roli se musela na čas vzdát vysportované postavě, trochu přibrat a uvolnit držení těla.

To vše absolvovala s nadšením, protože, jak říká, miluje výrazné a náročné postavy, které ji dráždí, lákají a vzbuzují v ní otázky. Je vděčná za různorodost rolí, které k ní přichází…

Televizní film Máma odvysílá v neděli 14. prosince od 20:10 program ČT1.