Komunistická propaganda ve své nejryzejší podobě: To byl seriál Gottwald

Žádný velký tlak „shora“ na natočení tohoto díla nebyl, ale televizní dramaturgie si zjevně ještě nevšimla, že doba nejtvrdší normalizace je pryč a tak vznikl nápad natočit k devadesátému výročí narození „prvního dělnického prezidenta“ pětidílnou oslavnou ságu o Klementu Gottwaldovi.

Samotná dobová reportáž je až k neuvěření

Na stejném místě si můžete připomenout i jednotlivé epizody tohoto díla.

Životopisné seriály byly v té době divácky dobře přijímané. Nabízely konkrétní dobu, skutečná historická fakta a známé osoby z kultury i politiky, většinou v trochu jiném světle. Tentokrát byl však Gottwald vyobrazený až přehnaně správný, uvědomělý, inteligentní, vševědoucí, spravedlivý, soudružský a vždy připravený řešit jakoukoliv situaci.

Pětidílný televizní seriál Gottwald z roku 1986 patří mezi nejvýraznější příklady tehdejší propagandistické tvorby, kterou československá televize produkovala. Vznikl jako pocta prvnímu komunistickému prezidentovi Klementu Gottwaldovi, a jeho cílem bylo upevnit v očích diváků obraz „dělnického vůdce“ a „otce národa“. Dnes se na něj díváme spíše jako na kuriózní dokument své doby – s ideologickým nánosem, který s odstupem působí až groteskně.

Dobová agitka v televizním kabátě aneb 30 případů majora Zemana byl nevinný večerníček

Seriál vznikl v režii Evžena Sokolovského, scénář napsal Jaroslav Matějka, který měl za úkol vytvořit „československého Lenina“. Výsledek? Gottwald je vykreslen jako neomylný hrdina, kterému se klaní celý pracující lid, zatímco ostatní postavy, zejména političtí oponenti, působí jako černobílé karikatury.

Pětidílná série sleduje vývoj Gottwalda od mladého dělníka a revolucionáře přes období Mnichova a druhé světové války až po jeho vzestup k moci a smrt. Všechno je podané s patosem a pompézností, jak se na „vůdce proletariátu“ sluší. Důraz se klade na „osobní oběť“, oddanost straně a lidu, přičemž o temných stránkách jeho vlády samozřejmě nepadne ani slovo.

Herecké výkony versus scénář

Hlavní roli si zahrál již zmíněný Jiří Štěpnička, tehdy uznávaný herec, který Gottwaldovi dodal charisma a důstojnost. Jeho výkon je možná nejpřesvědčivější částí celého díla i když musel pracovat s dialogy plnými frází o stranické jednotě, budování socialismu a věčné lásce k Sovětskému svazu. Vzhledem k vlivu komunistického režimu na život jeho matky, je nepochopitelné, že tuto roli mohl vůbec přijmout.

Z dalších herců stojí za zmínku Jaroslava Obermaierová v roli Marie Gottwaldové, Adolf Filip (Zápotocký), Ladislav Lakomý (Eduard Beneš), Gustav Opočenský (T.G. Masaryk), František Řehák jako (Jan Masaryk), Vladimír Beneš (Julius Fučík), a plejáda herců zvučných jmen jako Jiřina Švorcová, Jan Teplý, Jaroslav Moučka, Martin Růžek, Josef Větrovec, Bořivoj Navrátil, Michal Dočolomanský, Valerie Zawadská, Ivan Vyskočil, Michaela Dolinová, Jan Přeučil, Zdeněk Buchvaldek, Alois Švehlík, Dana Morávková a další.

Scénografie, hudba a rytmus vyprávění

Na tehdejší dobu měl seriál velmi slušnou výpravu. Dobové interiéry, uniformy i masové scény byly zpracovány pečlivě, aby vzbuzovaly dojem autenticity. Hudba, jak bývalo zvykem, působí vznešeně a hrdinsky, doprovází každý Gottwaldův projev nebo dramatický moment, a tím posiluje ideologické vyznění.
Přesto je tempo vyprávění rozvláčné a plné frází. Mnoho scén se nese ve stylu „oslavných portrétů“, kde se spíše řeční než hraje.

Jak seriál působí dnes

Z dnešního pohledu působí Gottwald především jako učebnicový příklad manipulativní propagandy. Pro diváky 80. let měl připomenout, kdo byl „skutečný hrdina národa“. Dnes se na něj díváme jako na historický dokument o tom, jakým způsobem režim formoval obraz minulosti. Z hlediska řemesla se jedná o průměrnou televizní produkci své doby, která ale dokonale odráží tehdejší politickou atmosféru.

Seriál Gottwald dnes působí spíše jako kuriozita než dramatické dílo. Zatímco herci se snaží o věrohodnost, scénář i režijní vedení jsou zcela podřízené ideologii. Přesto má pro filmové historiky a pamětníky svou hodnotu – ukazuje, jak se televize v totalitním státě proměnila v nástroj propagandy.

Na ČSFD má seriál ostudných 15 % a patří mezi nejhorší počiny. Za všechny přispěvatele, a že jich není málo, vzhledem k tomu, že seriál se na obrazovkách moc neobjevuje, jsme vybrali recenze:

Óda na největší kreaturu a zločince našich dějin. Na masového vraha, pro kterého nebyl problém nechat oběsit i své blízké přátele. Kam se hrabe celá Vávrova válečná trilogie, kam se hrabou všechny stupidity z 50. let, kam se hrabou všechny Okresy na severu, Majorové Zemanové, Mužové na radnici nebo Ženy za pultem. Tohle je ukázka, jak daleko mohla bolševická propaganda dojít. Zvrhlé překrucování dějin už nemohlo být extrémnější. 

V roce 86 už Štěpničkovi hrozilo prd... pro mě neuvěřitelně že po tom co bolšani udělali jeho matce, za ním s touhle nabídkou vůbec přišli a místo aby je poslal do pr..., tak roli vzal, nepsal se rok 1971 aby se musel bát o existenci (hereckou)... Původním scenáristou seriálu měl být Jiří Hubač, ten ale tlaku odolal, dokonce mu dovezli z archivu KSČ spoustu dokumentů, ale on je vrátil. Věděl že o tomhle člověku psát nechce a riskoval že bude potrestán, což se stalo. Jako dramaturg v Československé televizi skončil a musel odejít na "volnou nohu".