Jsem nesmělý, ale léčím se: V dávných dobách, kdy si ještě muži namlouvali ženy, měl snímek podpořit jejich nevelkou odvahu

Jeho čtvrtá režisérská práce se chtěla pravděpodobně přiblížit stylem Woodymu Allenovi. Ve výsledku z toho byla komedie, kdy je hlavní hrdina zcela mimo, alespoň pokud jde o problémy druhého pohlaví.

Právě tato Richardova neochvějná záliba ve vytváření vztahových katastrof z něj udělala jednoho z nejpopulárnějších francouzských komiků své doby. Své komediální umění ukázal hlavně ve filmech Velký blondýn s černou botou z roku 1972 a Hořčice mi stoupá do nosu 1974. V návštěvnosti v kinech sice filmy netrhaly rekordy, ale i tak si na ně vyšlo přes 2,5 milionu diváků.

Kritika však film nepřivítala s velkým nadšením. Na vině byl jednak nesourodý scénář, jednak krátké gagy.

Slavný francouzský herec pochází ze šlechtické rodiny de Faillis. Jeho celé jméno je Pierre-Richard Maurice Charles Léopold Defays. Když se chtěl věnovat herectví, jeho rodina se postavila proti a trvala na tom, že musí mít nějakou seriózní práci. Aby herce donutila zapomenout na herectví, ve hře bylo vydědění.

Vyrůstal jsem v prostředí, v němž něco takového vůbec nepřipadá v úvahu, a svůj zájem o hereckou profesi jsem musel draze vykoupit. Na dlouhou dobu jsem se dokonce s částí rodiny rozešel ve zlém. Vůbec mě nepochopili, navíc o mě měli strach. Mysleli si, že ze mě bude chudák a že budu celý život třít bídu. Trvalo deset, patnáct let, než si moje jméno přečetli na plakátech. Teprve pak si přestali dělat starost,

řekl k tomu Richard v jednom z rozhovorů.

Role úspěšného herce a režiséra zřejmě pro francouzského šlechtice nebyla uspokojivá. Když v roce 1978 zakoupil rozlehlou venkovskou usedlost u městečka Grussan, které je součástí jedné z uznávaných vinařských oblastí, začal uvažovat o vinařství ještě v době, než to bylo v hereckých kruzích moderní.

Původních 12 ha vinic bylo málo, a tak poměrně složitým způsobem získal dalších 8 ha pro schválenou produkci vína. Celkových 20 ha už znamenalo roční produkci 80 tisíc lahví.

Pierre Richard se rozhodl vsadit na kvalitu. Ve středomořském podnebí se zachováním maximálního podílu ruční práce vyrábí vína, která jsou řazena k těm nejlepším z oblasti. Vinařství Pierra Richarda pravidelně získává ocenění doma i v zahraničí a je držitelem několika prestižních zlatých medailí z Paříže. V Čechách je Pierre Richard patronem restaurace Mon Rouge Pif, která nese název po jeho prvním vínu.

Ve vysílání 7. srpna na ČT2 večer.