Před smrtí jí amputovali nohy. Osud herečky ze Slunce, seno je varováním pro všechny

Profesorka Jaruš ze Slunce, seno

Jaroslava Hanušová se narodila v Praze dne 25. února 1949 a už od dětství se věnovala divadlu. Po maturitě zvažovala studium herectví, ale nakonec zamířila na právničinu, kterou nedokončila. Přesunula se k učitelství v mateřské školce. Během 80. let ji objevil Jiří Lábus a uvedl do populárního pořadu Možná přijde i kouzelník, kde coby svérázná Jaruš okouzlila celou zemi. Snad právě tato příležitost otevřela cestu pro další role. V 90. letech už byla Hanušová velmi oblíbená a zazářila v nestárnoucí Troškově komedii Slunce, seno, erotika (1991).

„To máš za ty svetříky,“ pronesla klidně, když uštědřila facku svému italskému únosci jako profesorka Jaruška. Právě tak si ji národ pamatuje dodnes. Jako učitelku, která měla ráda připálené buchty a učila ženy z kravína, že i prostá česká žena se může chovat jako dáma. Nehrála však jen sympaťačky, velký dojem udělala též rolí sadistické vychovatelky Procházkové v dramatu Requiem pro panenku z roku 1991.

Následovaly dvě menší roličky v nepříliš příznivě přijatých snímcích Kanárská spojka a Divoké pivo (obojí 1993). Tyto komedie, byť se skvělým hereckým obsazením, se dokonce řadí mezi nejhorší filmy dle hodnocení na ČSFD. První si vydobyla od diváků pouhých 14 %, druhá 15 %. V průběhu 90. let hostovala Hanušová na několika divadelních scénách, včetně Činoherního klubu, a účinkovala v seriálech režírovaných manželem Život na zámku a Náměstíčko.

Po roce 2000 přišlo několik dalších filmových i seriálových šancí, včetně rodinného seriálu Josef a Ly (2004), komedií Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005), Líbáš jako Bůh (2009) a obou dílů Bastardů (2010, 2011).

Neposlechla lékaře a přišla o nohy

Zatímco navenek působila Hanušová jako veselá a bezstarostná Jaruš, která si dokázala omotat publikum kolem prstu, její soukromý život byl plný bolesti. Jak už bylo naznačeno, osudovým mužem se jí stal televizní režisér Jaroslav Hanuš. Do manželství se narodily tři děti, dcery Klára a Bára a syn Jaroslav. Láska však časem uvadla a vztah se rozpadl. Hanuš svou ženu opustil, což pochopitelně nesla velmi těžce.

Jak to tak bývá, člověk začne hledat řešení na podobné potíže na dně sklenky s alkoholem.

Krom toho herečka také hojně kouřila a časem se změnila k nepoznání. Dlouhá léta zápolila s cukrovkou, ale nedokázala se vzdát bohémského života, nedbala tedy ani na moudré rady lékařů. To se jí roku 2013 ošklivě vymstilo amputací obou dolních končetin.

Kolegové a přátelé ji ale neopustili, naopak na ni uspořádali sbírku, aby jí pomohli dostat se z finančních potíží. Vybralo se dost na to, aby si Hanušová mohla pořídit invalidní vozík. Poslední roky života se na veřejnosti téměř neukazovala. Výjimkou byl jen pohřeb Miroslava Ransdorfa roku 2016. Ona sama zemřela jen tři dny před narozeninami, tedy 22. února 2016.