10 let bavila Jaroslava Hanušová televizní diváky. Potom přišel strmý pád

Jaroslavu Hanušovou si vybaví všichni, kdo s radostí sledovali v předrevoluční éře pořad Možná přijde i kouzelník, kde se scházela parta bavičů, zpěváků, herců a tanečníků. Stálicemi pořadu byli Jiří Lábus, Oldřich Kaiser a Jiří Korn. Téměř vždy se na obrazovkách objevovala i Jaroslava Hanušová a Zdeněk Srstka. Pořad nabízel doslova smršť humorných scének a řada z nich je oblíbená i dnes.

Jen tak jsem si odskočila od plotny,

vtipkovala Hanušová, když parodovala děkovné řeči hvězd při přebírání cen.

A navzdory tomu, že působila jako jednoduchá žena, možná by se z ní opravdu právnička stala. Studium přerušila ve třetím ročníku a měla pro to specifické důvody.

Při představě, že bych se dostala do užšího styku s režimem, mi běhal mráz po zádech,

prohlásila kdysi v jednom rozhovoru.

Jako neherečka si získala uznání od diváků i kolegů

Místo soudní síně tak zamířila do mateřské školky jako učitelka. Jednoho dne potkala Jiřího Lábuse, se kterým se znala z dětství, a to jí převrátilo život naruby. S Lábusem si vždy rozuměla, jako by byli naladěni na jednu vlnu. Dokázali si skvěle nahrávat ve vtipných scénkách, a tak si řekli, že toho využijí, a začali na jevišti tvořit v zábavné show fiktivní manželský pár.

Po deseti letech se jí život začal hroutit

Zlom přišel rychle. Trojnásobnou matku opustil manžel a ona se začala utápět v alkoholu. S rozvodem se jen stěží vyrovnávala a jak se říká, kdo chce pít, důvod si najde. Smutné bylo, že neměla vůli s pitím přestat, ani kvůli dětem, ani kvůli práci a prohlašovala, že na pití alkoholu nic špatného nevidí, pokud se člověk neválí v příkopu.

Svým postojem od sebe bohužel odehnala režiséry a nabídky práce. Nikdo si nechtěl natáčení komplikovat, protože prostoje stojí velké peníze.

S Jaruš jsme se znaly minimálně pětadvacet let. Předtím, než víc popila, to bylo chytré děvče, vtipné, fajn ženská. Ale sklenička a rozvod, to ji zničilo. Je mi líto, že takhle dopadla,

svěřila se v dávném rozhovoru Blesku Jaroslava Obermaierová.

Divákům nezmizela z očí úplně. Filip Renč ji obsadil do role sadistické vychovatelky v dramatu Requiem pro panenku a nemohl si její přístup k práci vynachválit. Stejně nadšený byl ze spolupráce i Zdeněk Troška, který ji obsadil do třetího filmu své hoštické trilogie.

Já jsem už byl tak šťastný, že ty hrozné operace překonala. Můžu k Jaruš říct jediné – neodmlouvala, skvěle hrála a byla příjemná na všechny. Takovou ženskou by snad chtěl každý. Byla soběstačná, statečná a holka do nepohody. A s velkým talentem obrovské sarkastičky,

 chválil ji Troška.

Ve filmech ztvárnila asi desítku výraznějších vedlejších rolí, ale hodně nabídek měla z televize. Objevila se například v seriálech Život na zámku a Náměstíčko.

Období temnoty

To bylo však dávno předtím, než se Jaroslava Hanušová přestala mít ráda. Soukromé trápení a psychické problémy nijak řešit nechtěla, přestala o sebe dbát a ignorovala i těžkou cukrovku. V roce 2013 jí lékaři amputovali levou nohu a jejím dočasným domovem se stala léčebna dlouhodobě nemocných. Tím její tragédie neskončila a za pár měsíců přišla i o druhou nohu. Ve svém bytě v třetím patře bez výtahu už bydlet nemohla. Vzal si ji k sobě syn a dcery ji chodily navštěvovat. Přátelé postupně ubývali a nakonec za ní chodil jen Jiří Lábus.

Přestože si na život bez nohou brzy zvykla a poslední půlrok života vypadala spokojeně, jednoho dne zkolabovala a za dva dny ve Vinohradské nemocnici zemřela (22. 2. 2016) Selhaly jí ledviny a následně srdce. Za tři dny by oslavila 67. narozeniny.