Růžence z pohádky Jak se budí princezny udělal její princ čtyři děti a vzal nohy na ramena

Marka při rozhovoru pro Lifee.cz uvedla, že ji princezna Růženka provází celý život. Nejdřív se trochu styděla, když ji lidé poznávali, ale čím je starší, tím je radši, že roli ve známé pohádce vytvořila. Dodnes toho hodně využívá ve vztahu k dětem.

Do pohádky si ji vybral Václav Vorlíček, protože se mu líbila ve filmu Robinsonka, kde hrála zlou Madlu. Po roli pohádkové Růženky, která slavila velký úspěch, se však další nabídky nehrnuly. Marka se tak objevila ještě v několika malých rolích, například ve filmu Krakonoš a lyžníci, a s hraním skončila.

Na DAMU to třikrát zkusila bez úspěchu na herectví, ale dodnes netuší, proč to nevyšlo. Vždy se dostala do druhého kola výběru a dál ne. Možná za tím mohl být vyhazov jejího otce z KSČ. Nakonec zkusila obor režie a dramaturgie, kam se konečně dostala.

Představitelka princezny Růženky zavzpomínala na natáčení pohádky a s humorem připomněla, že si na ni činil nárok Jan Kraus, který hrál prvorozeného prince. Ona však jeho šarmu nepodlehla.

Připomněla také jednu příhodu, která docela vážně ohrozila natáčení pohádky. V té době jí to nepřišlo moc vtipné, protože se za malér cítila částečně zodpovědná, ale dnes už to vidí jinak. Jednou večer se za ní po římse vydali na pokoj oba princové Kraus a Hrušínský. Jan Hrušínský ale přecenil svou šikovnost a spadl z římsy dolů. Propadl skleněným stropem do restaurace pod sebou a zlomil si nohu.

Natáčení drahého projektu se zastavit nemohlo, a tak se musel hledat způsob, jak by mohl natáčet i se sádrou. To bylo často hodně složité. I přes nohu zabalenou v igelitu se při natáčení u vody mladému herci sádra namočila a nemohl se ani hnout. Ven z vody ho tahal jeřáb. Některé scény ho zase technici museli nosit na zádech a zabíral se jen do pasu.

Přestože je dnes hlavně upřednostňovaná pohádka Tři oříšky pro Popelku, tak i film Jak se budí princezny byl poměrně prestižní záležitostí s řadou slavných herců a velkou výpravou. Jen kostýmy stály přes 300 tisíc korun, což byly v roce 1977 velké peníze a dnes by to bylo několik milionů korun.

Drahé bylo i cestování, protože se točilo na mnoha místech a celý štáb se často stěhoval. V pohádce jsou záběry z Pernštejna, Roštejna, Orlíku nad Humpolcem, z Křivoklátska, z Telče nebo z Konopiště.

Marce tenkrát bylo 17 let a hodně si společnost starších herců užívala. Samozřejmě největším bavičem byl Menšík, který dokázal okouzlit svým vyprávěním nejen herce, ale celý filmový štáb.

Marka trochu klamala tělem, protože v pohádce vypadala jako upejpavá a stydlivá slečna, což ale nebyla. Byla vášnivou vodačkou a založila dokonce punkovou kapelu.

Když dělala počtvrté přijímací zkoušky na DAMU, byla v osmém měsíci a břicho maskovala volným oblečením. Doma už měla jedno dítě a než dostudovala, stihla ještě třetí. Zapojila babičky a školu bez problémů dokončila a jako správná princezna, pořídila si ještě další dítě. Jen s princem jí to nějak nevyšlo, nasedl na bílého koně a utekl.

Marka dnes hodně času věnuje spolku, který jezdí s představením po nemocnicích a léčebnách. Bere to jako tu nejlepší možnost, jak uměním pomáhat lidem v těžké době. Je také velice úspěšnou spisovatelkou, a dokonce získala cenu Magnesia Litera.