Putování po stopách Vladimíra Menšíka: Od rodného domu až k rozhledně, která nese jeho jméno

Ivančice – městečko, kde to všechno začalo

Na břehu řeky Jihlavy, v malebné uličce Rybářská, stojí rodný dům Vladimíra Menšíka. Bohužel, dům je v soukromých rukou, a nelze nahlédnout dovnitř. To, že zde herec pobýval, připomíná na fasádě bronzová pamětní deska. Právě v malém a velmi skromném domečku se 9. října 1929 narodil nenahraditelný a neúnavný bavič, který nenašel pokračovatele.

Na rodné Ivančice vzpomínal s láskou. Na vůni řeky, na lidi, kteří se znali jménem, i na drobné historky z dětství, které později mistrně převyprávěl v televizi. Ivančice na svého rodáka nezapomněly. Rodný dům sice mistra baviče interiérem nepřipomíná, ale kousek odtud, na Palackého náměstí, stojí Stará radnice, v níž se nachází stálá expozice Vladimíra Menšíka. Fotografie, osobní věci a filmové rekvizity návštěvníky přenesou do dob, kdy herec zářil na filmovém plátně i televizní obrazovce.

 Základní škola Vladimíra Menšíka nese jeho jméno od roku 1991 a na její budově je umístěna busta. Nad městem pak na kopci Hlína stojí od roku 2007 Rozhledna Vladimíra Menšíka, ze které je stejně široký a laskavý výhled, jako byl jeho humor.

I nedaleké Řícmanice si Vladimíra Menšíka nárokují

Ačkoliv se narodil v Ivančicích, jeho dětství je spojeno i s nedalekými Řícmanicemi. Zde, v domku prarodičů, trávil prázdniny plné her, lesních výprav a prvních dětských lumpáren. Řícmanice pro něj byly útočištěm, místem, kam se rád vracel.

Tam jsem se naučil poslouchat lidi a jejich příběhy,

říkával.

Brno bylo jeho městem dospívání a prvních velkých snů

Roku 1936 se rodina přestěhovala do Brna. Tady chodil do školy, poznával první kamarády z branže a učil se, jak to chodí v divadle. V Brně bydlel na Ponávce a později v dalších čtvrtích. Vzpomínal na ulice plné života, studentskou zábavu a první skutečné herecké úspěchy. Brno pro něj bylo vstupní branou do světa umění.

Praha, místo, kde získal slávu a domov pro rodinu

Kariéra ho zavála do Prahy. Každý herec, který chce jít štěstí naproti, musí jednoduše do Prahy.  Zde bydlel, mimo, jiné ve Veletržní ulici. Právě tady se z herce regionálního divadla stal filmový a televizní fenomén. Byt na Letné pro něj znamenal rodinné zázemí – místo, odkud vyrážel do ateliérů Barrandova a odkud se vracel s historkami z natáčení. Praha byla pro Menšíka synonymem práce, ale i městem, kde se rodily legendární večírky, na nichž dokázal bavit až do rána. Bylo to také místo, kde s přáteli dokázal pořádat několikadenní jízdu po barech a klubech.

Chalupa na Českolipsku byla útočištěm pro špatné dny

Sláva byla pro něj radostí i zátěží. Proto si našel útočiště v Dolní Polici na Českolipsku. Chalupa obklopená přírodou mu poskytovala klid, prostor pro přemýšlení i chvíle s rodinou bez všudypřítomných objektivů. Tady, daleko od městského ruchu, byl prostě „Vláďa“, jen soused, co si rád posedí na zápraží a povypráví.

Tip na výlet

Putování po místech Vladimíra Menšíka není jen nostalgickým výletem do historie českého filmu. Je to cesta k pochopení, odkud pramenila jeho lidskost, smysl pro humor a schopnost rozesmát i dojmout. Každé místo, od rodného domu v Ivančicích po rozhlednu na Hlíně, je malým střípkem do mozaiky života muže, kterého si národ zamiloval.