Dnes slaví narozeniny Rostislav Novák mladší: muž, který si nadělil pod stromeček vlastní svět

A jak už to tak u lidí s výjimečnou energií bývá, ani jeho život se nikdy neodehrával jen v jednom žánru, jedné roli nebo jedné škatulce. Herec, principál, režisér, akrobat duší i hlavou rodiny. Muž, který dokázal propojit divadlo, cirkus, pohyb, emoce a obyčejnou lidskost v jeden celek. A přitom dlouho tvrdil, že hercem vlastně být nechce.

Rod, kterému se z jeviště neutíká

Rostislav Novák mladší se narodil 24. prosince 1979 v Praze. Už při narození měl vlastně jasno. Ne proto, že by si to sám vybral, ale protože pochází z jedné z nejstarších českých loutkářských rodin, rodu Kopeckých. Osmá generace. To už není náhoda, to je skoro osudová záležitost.

Tatínek Rostislav Novák starší je herec, maminka vyrůstala v cirkusovém a loutkářském prostředí. Divadlo bylo doma všude. V řeči, v pohybu, v představivosti. Jenže malý Rosťa měl jasno. On pokračovat nechce. Ne proto, že by ho divadlo nebavilo, ale proto, že se bál. Bál se, že by tu tradici nemusel unést důstojně.

A tak si našel jiné lásky. Sport, pohyb, kreslení, fantazii. Dětství popisuje jako krásné, hravé a svobodné. Hry bez hranic, vymyšlené světy, neustálý pohyb. Vlastně všechno to, co později přenesl na jeviště. Jen tehdy ještě netušil jak.

Osudové osmnáctiny a návrat ke kořenům

Zlom přišel kolem osmnáctého roku. Poprvé se postavil na jeviště a pochopil, že některým věcem se zkrátka utéct nedá. Že když vás divadlo jednou chytne, pustí vás už jen velmi neochotně. Rozhodl se studovat DAMU, konkrétně katedru alternativního a loutkového divadla (KALD).

Ne proto, že by ho činohra nelákala, právě naopak. Ale alternativní divadlo mu nabízelo něco víc. Svobodu, možnost hledat vlastní jazyk, překračovat hranice a kombinovat zdánlivě neslučitelné světy. A přesně to se stalo jeho životní filozofií.

Seriálová popularita a tvář, kterou si diváci zapamatovali

Široká veřejnost si Rostislava Nováka mladšího nejčastěji spojuje s rolí svérázného Moraváka Olina Líbala v seriálech Rodinná pouta a později Velmi křehké vztahy. Postava, která byla výrazná, lidská, trochu drsná, trochu dojemná, zkrátka zapamatovatelná. Díky této roli se stal známou tváří a otevřely se mu dveře k dalším televizním projektům. Objevoval se v seriálech napříč žánry. Od kriminálek po rodinné příběhy. Nikdy ale nezapadl do šablony „seriálového herce“. Vždy bylo cítit, že jeho domov je jinde.

La Putyka. Projekt, který změnil české divadlo

Zásadním bodem jeho kariéry se stala spolupráce s režijním tandemem SKUTR, Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským. Společně vytvořili hudebně-akrobatický projekt La Putyka. Ten se z původně jednorázového experimentu proměnil v kulturní fenomén.

Úspěch byl tak velký, že z La Putyky postupně vznikl celý soubor, Cirk La Putyka. Rostislav Novák mladší se stal jeho principálem. Nikdy to prý nebyl plán. Prostě se to stalo. A stalo se to naplno. Novocirkus, který kombinuje akrobacii, tanec, herectví, hudbu, sport i emoce, si našel domov nejprve v La Fabrice a později v prostoru Jatka 78 v Pražské tržnici. Na místě, které dnes patří k nejživějším kulturním bodům v Praze.

Herec, režisér, autor a pořád trochu kluk

Rostislav Novák mladší není jen principál. Je hercem, režisérem, autorem i spoluautorem celé řady inscenací. Od hravých až po hluboce osobní projekty. Neustále zkouší nové cesty, nové formy, nové výzvy.

Jedním z nejnovějších projektů je inscenace St.art, kde se propojuje svět sportu a umění. A kde se na jevišti objevuje i jeho syn Matyáš. Příběh o hrdinech, idolech, fyzických limitech i vnitřní motivaci. Vlastně velmi osobní výpověď o tom, co žene člověka dopředu.

Štědrý den trochu jinak

Narodit se na Štědrý den znamená sdílet narozeniny se svátky, rodinou a tradicemi. V případě Rostislava Nováka mladšího to ale symbolicky sedí. Celý jeho život je totiž o sdílení prostoru, energie, emocí, radosti i nejistoty.

Je to muž, který si z rodinné tradice nevzal povinnost, ale inspiraci. Který se nebál hledat vlastní cestu. A který dokázal vytvořit svět, kde se divák může smát, dojímat, žasnout i na chvíli zapomenout na realitu. A to je možná ten nejhezčí dárek, jaký si může člověk ke svým narozeninám. Klidně i 24. prosince.