Chodí Češi ještě do kina kvůli filmu, nebo spíš kvůli zážitku?

Za pohodlí a něco dobrého na zub rádi připlatíme

V dnešní době jsou vstupenky do kina tak drahé, že zajít si tam na nějakou podívanou je už skoro jako dárek k narozeninám či jiné speciální příležitosti. Nemluvě o cenách za nápoj, popcorn nebo podobnou doprovodnou pochutinu. Pro mnohé z nás se dříve samozřejmá a všední zábava stala něčím takřka svátečním.

Někdy si ale prostě nemůžeme pomoct a zatoužíme po tom příjemném zážitku z velké obrazovky, přílišné hlasitosti, všudypřítomného přítmí a komunity, která se sejde o dlouho očekávaného trháku. V časech, kdy bychom se klidně mohli spokojit s domácími platformami, které si beztak draze platíme, chodíme do kina právě kvůli tomu zážitku, atmosféře a občerstvení. Tak dobrý popcorn si zkrátka doma neuděláte.

Také je pravda, že na oněch streamovacích platformách sledujeme spíše seriály a běžné filmy, zatímco do kinosálu zamíříme tehdy, když nám slibují nadupané velkofilmy vyžadující prémiové technologie typu IMAX a 4DX. Za tuhle přidanou hodnotu jsme ochotní si připlatit, a tak není divu, že u technologických kin s obřími plátny návštěvnost nadále roste i dnes. Luxusní polohovatelné sedačky také nejsou k zahození. Konzumace a komfort, tomu my Češi málokdy odoláme.

Takže vlastně průměrně vybavená kina diváky ztrácejí a proti modernější konkurenci už neobstojí.

Nejde v prvé řadě o film, ale o událost a prostředí

Jak už bylo řečeno, návštěvu kina nyní považujeme za výjimečnou společenskou událost, něco, co nám zpestří nudný den, přinese nové zážitky a obohatí našeho ducha. Chodíme hlavně na blockbustery, jako je Avatar nebo Minecraft, u nichž by bylo prostě škoda sledovat je na omezené domácí obrazovce. Zájem však bývá rovněž o české komedie, které přitom nepřinášejí nic nového, nýbrž se naopak zarputile drží zastaralých postupů, otravných stereotypů a klišé. Ale co na tom, když na to Češi tak dobře slyší?

Tvůrci se mnohokrát přesvědčili, že české publikum obecně dává přednost jednoduchému a trapnému humoru namísto geniálně vymyšlené zápletky a brilantních dialogů. Alespoň to vyplývá z návštěvnosti dalších a dalších komedií, které přitahují naši pozornost mimo jiné známými hereckými tvářemi, tedy např. Ivanem Trojanem, Ondřejem Vetchým nebo Jiřím Langmajerem. Ti bývají obvykle sázkou na jistotu.

Shrnuto a podtrženo, v dnešní době nechodíme do kina čistě kvůli filmům samotným, ale hlavně kvůli zážitku z prémiového formátu, pohodlných sedaček a chutného občerstvení přímo na místě. Mladší generace vítá kino jako občasnou příležitost vyrazit ven s přáteli, zatímco pro rodiny s dětmi se jedná o pravidelnou zábavu a neporušitelný rituál hříšným cenám navzdory.