„Hoří hovno?,“ zeptal se v Pelíškách a navždy se zapsal do paměti. Jak dnes vypadá a čím se živí Péťa, který hercem být nechtěl

Role v komedii Pelíšky nebyla Markovou první zkušeností před kamerou. Začínal v dětském pořadu Od Kuka do Kuka a později, jako osmiletý, uváděl ostravský pořad pro děti s názvem Klubíčko. Tam ho zaregistroval Jan Hřebejk a nabídl mu roli v seriálu Kde padají hvězdy. Spolupráce byla úspěšná a když hledal Hřebejk obsazení dětských rolí pro Pelíšky, hned si na Marka vzpomněl a nabídl mu roli chytrolína Petra. Markovi bylo tehdy 12 let.

Herectví nebylo v plánu

Marek Morvai měl sice předpoklady pro to, aby šel studovat herectví, ale takové ambice neměl. Vystudoval obchodní akademii a dnes se živí jako IT manažer a s kamarády má fotografické studio. Je ženatý a má syna.

V rozhovoru pro slovenský magazín domov.sme.sk uvedl, že se občas rád na Pelíšky podívá a film se mu líbí kvůli soundtracku a také kvůli poselství, které je důležité. Připomněl, že film končí tím, že s Evou Holubovou a Jiřím Kodetem odjíždí bez plánovaného návratu. Na dlouhé roky se tak nemohl jako Péťa setkat s rodinou a s přáteli. Poukázal na to, že komunisté rozbili mnoho rodin, přestože pokrytecky hlásali, že rodina je základ státu. V tomto příběhu měla rodina štěstí a skončila v Londýně, ale stejně tak se jim záměr opustit republiku nemusel povést a následky by na sebe nenechaly dlouho čekat. Zrůdné je, že v takových případech to odnášely i děti, které nic ovlivnit nemohly a leckdy ani nevěděly, co mají rodiče v plánu.

Pozitivní zprávou je, že lidé v té době věděli, jak si navzájem pomáhat, jak se na sebe spolehnout. A to i přes rozdíly v charakterech postav v podání pana Kodeta a Miroslava Donutila. Věděli, jak k sobě najít cestu, a to je také poselství do dnešních dnů,

uvedl Morvai.

Vzpomněl také na nejemotivnější zážitek z natáčení, který nakonec vyšel mnohem lépe, než byl popsaný ve scénáři. Šlo o scénu, kdy po příjezdu ruských vojsk seděla Stella Zázvorková s Uzlinkou na klíně a pan Kodet měl hrát na klavír. Hrál však kameraman Jan Malíř, který to uměl. A Malíř si dal opravdu záležet. Když skončil, všichni mlčeli a Stella Zázvorková se rozplakala. Ve scénáři to nebylo. A filmovým kouzlem nakonec u klavíru seděl Kodet.