Dlouhý, Široký a Bystrozraký: Takové přezdívky měli pánové, kteří inspirovali Jiřího Marka pro vytvoření postav slavné mordparty

A šlo jim to náramně dobře. Dobový tisk se o nich zmiňuje jen pochvalně. V roce 1937 tato trojice polapila 117 kapsářů z 670 evidovaných kapesních krádeží. Právě díky jejich práci se „kapsářské řemeslo“ z hlavního města téměř vytratilo. Jak psal tisk, kapsáři se stali vzácným druhem lovné zvěře a Praha byla v úspěšném boji daleko před Vídní, Paříží a Londýnem. Pražští detektivové dokonce používali pro svou práci přestrojení. Vyráželi na trhy a na venkovské jarmarky nedaleko Prahy, kam se zlodějíčci stěhovali, když v Praze už pro jejich živnost nebylo bezpečno.

Dlask si potrpěl na dlouhý kožený kabát a vydával se za statkáře, Salač se s brýlemi měnil v zatrpklého vesnického učitele a Tuček ve venkovského světáka se zásobou historek.

Detektivové číhali také na nádražích a už měli na kapsáře nos. Tisk dokonce zmínil i případ, kdy Tuček lapil známého kapsáře na pouti, když byl na dovolené.

Kdo byl Jiří Tuček, tedy inspektor Mrázek, kterého si v seriálu zahrál František Filipovský

František Filipovský měl v seriálu často po boku svého psího kamaráda, voříška jménem Koki. Rada Vacátko ho moc rád neměl, ale když jednou vytrvale štěkal, aby upozornil, že páníčkovi je špatně, vzal ho nakonec Vacátko na milost.

Lásku ke psům měl i jeho skutečný vzor, Jiří Tuček, který měl psů hned několik a brával je sebou na obhlídku. Tuček se dostal k policii na inzerát, který lákal nové lidi na zajímavou práci plnou dobrodružství. Vyučený byl lakýrníkem. Práce u policie se mu zalíbila, z protikapsářského týmu se vypracoval až na vrchního policejního inspektora.

Tuček rád odhaloval nepoctivce i na ulici a všiml si třeba, že údajný slepec, který žebrá na ulici s brýlemi na očích, je starý kapsář a vykradač bytů. V parku zase prokoukl jednorukého žebrajícího chlapce, který měl jednu ruku schovanou pod sakem za zády a vyklubal se z něj povaleč a zloděj. Přispíval také do časopisů o různých hazardních hrách a psal i odborné články o „kokainistech“ nebo o pohlavních úchylkách.

Úspěch tehdejších policistů spočíval především ve znalosti místních poměru. Tuček nikdy nejezdil vozem, ale chodil pešky nebo se svezl tramvají.

Po válce se policista dostal na chvíli i do kriminálu za to, že byl i během války policistou. Velice těžce nesl vývoj společnosti. Když začali komunistické čistky, odešel do penze. Svůj detektivní talent potom využíval při odhalování týraných a zatoulaných psů jako člen spolku Klub přátel psů a ostatních zvířat.