Jak vznikla nejúspěšnější cimrmanovská hra Dobytí severního pólu? „Byla to taková klukovina“, vzpomíná Zdeněk Svěrák
Když se před téměř šedesáti lety scházeli u jednoho stolu v rozhlasové vinárně U pavouka spisovatelé Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek a jazzman Karel Velebný, čirou náhodou vznikla postava „největšího Čecha“ Járy Cimrmana. Nápad se velmi ujal a cimrmanovská mánie tak mohla začít.
Po založení Divadla Járy Cimrmana v roce 1967 se Svěrák spojil ještě s Ladislavem Smoljakem a tito dva pánové se smyslem pro vtip a ironii fungovali jako nerozlučná autorská dvojice až do Smoljakovy smrti. Napsali spolu nespočet her, například Vyšetřování ztráty třídní knihy, Záskok, Posel z Liptákova, České nebe, Švestka či Dobytí severního pólu.
Divadelníci se při tvorbě hlavně bavili a díky tomu vznikala tak zábavná díla. S nápadem na hru Dobytí severního pólu přišel Ladislav Smoljak. V hlavě se mu zrodila představa herců, kteří by chodili po scéně na lyžích, hra by se odehrávala v zimě a na sněhu. Svěráka okamžitě napadl název Dobytí severního pólu. Po letech se pak ale sám ke hře vyjádřil: „Byla to taková klukovina, bavili jsme se tím.“ No, klukovina neklukovina, výsledná hra baví české diváky už po desetiletí. V Příchovicích u Kořenova místní obyvatele hra ohromila natolik, že po jednotlivých postavách dokonce pojmenovali sjezdovky.
Přesto, že všechny hry jsou autory důkladně propracovány, na diváka působí tak lehce, nadčasově, zkrátka jako balzám na duši. A proto je milujeme dodnes!