Ďábel nosí Pradu: Čím překvapila Meryl Streep své kolegy a jak se obsazovaly role této kultovní podívané

Film byl natočený podle bestselleru Laureny Weisberger z New York Times a zaměřil se na detailní zkoumání vztahů mezi redaktorkou časopisu Mirandou Priestly v podání Meryl Streep a její nejnovější asistentkou Andreou „Andy“ Sachs v podán Anne Hathaway. Film byl komerčně i divácky velice úspěšný a diváci především ocenili dialogy a reálný pohled na svět módy.

Práva na film byla zakoupena ještě před dokončením knihy. Po absolvování angličtiny na Cornell University získala autorka knihy Weisberger místo asistentky redaktorky časopisu Vogue a pracovala pro Annu Wintour, což je pro svět módy a módních časopisů legendární osobnost, pověstná pro svou náročnost, kterou vyžaduje od svých podřízených. Weisberger začala na románu pracovat několik let poté, co opustila Vogue, a s ještě nedokončeným rukopisem začala obcházet nakladatelství a filmové produkční společnosti.

Elizabeth Gablerová, tehdejší vedoucí studia Fox 2000, byla okamžitě zaujata tímto námětem. Jak řekla magazínu Indiewire:

Myšlenka byla tak silná, koncept tak jasný, a tak lákavý, že jsme věřili, že z něj dokážeme vymyslet film bez ohledu na to, jaký rukopis to nakonec bude.

Stejně nadšená byla i Carla Hacken, vedoucí vývoje filmového studia. Považovala hlavní postavu Mirandu Priestly za jednoho z největších padouchů vůbec.

Se scénářem to nebylo jednoduché a byl několikrát přepsaný. Přestože všichni, kdo se na projektu podíleli, viděli jeho potenciál, proces vývoje byl složitý. Scénář byl původně zaměřený hlavně na Andy a na její posedlost po pomstě vůči své nadřízené. Nakonec režisér David Frankel, který vyjednával o přijetí režisérské nabídky, navrhl, aby se film zaměřil především na úspěchy žen ve světě módy, kde na nejvyšších pracovních pozicích není moc tak silných a úspěšných žen, jako je románová Miranda. Producenti najali tehdy málo známou spisovatelku Aline Brosh McKenn, která více než rok strávila prací na scénáři spolu s Frankelem.

Streep byla uražená, když dostala první nabídku na honorář

Legendární herečka byla první volbou pro roli Mirandy. Streep si byla jistá, že film bude mít úspěch. Když se ale dozvěděla, co jí producenti za roli nabídli, urazila se. Jak řekla magazínu Variety:

Nabídka mi připadala nízká, ne-li urážlivá a neodpovídala mé skutečné hodnotě pro projekt. 

Možná se inspirovala přístupem Mirandy a zvažovala, že si musí prosadit, aby byla její práce lépe oceněná. Bylo jí 55 let a už dokázala poznat, jakým přínosem její tvář pro film bude. Nakonec si za film odnesla 4 miliony dolarů, což byl dvojnásobek původní nabídky. Práci vzala ještě s jednou podmínkou, že konečná podoba scénáře bude zahrnovat i scény, které potvoru Mirandu trochu polidští a kdy bude spíše ženou než podnikatelkou.

Hathaway byla hodně nízko na seznamu hereček zvažovaných pro tuto roli

Zatímco Streep byla pro svou roli jasnou volbou, role asistentky Andy byla opakovaně nabídnuta Rachel McAdams, která ji odmítla. Hathaway chtěl do role sám režisér. Nemusela na konkurz, ale musela se obrnit trpělivostí, než si ji prosadil. Byla totiž až na devátém místě mezi vybranými kandidátkami. A dočkala se.

Postava Emily Blunt neměla být Britka

Do role seniorské asistentky producenti vybírali z více než stovky hereček. Emily Blunt byla na místě vlastně náhodou, protože byla na jiném konkurzu na dračí fantasy film Eragon. Chystala se na cestu domů a byla velmi neformálně oblečená v džínách a žabkách. Režisérovi se moc líbila, i přes svůj silný britský přízvuk, ze kterého producenti moc nadšení nebyli.

Streep zahrála Mirandu způsobem, který nikdo nečekal

Sama herečka později přiznala, že nápad na svůj hlasový projev dostala od herce Clinta Eastwooda, který nikdy nezvyšuje hlas. Spíše mluví tiše, což z něj paradoxně dělá nejsilnější osobu v místnosti, protože všichni se k němu musí naklánět, aby dobře slyšeli, co říká. Streep si také sama vybrala, jaký styl oblečení bude nosit a jak bude učesaná. Zvolila si oděv od návrhářky Donny Karan, která vybrala módní kousky z 80. a 90. let. Barvu vlasů si potom zvolila podle modelky Carmen Dell'Orefice. Rozpočet na kostýmy se vyšplhal na 1 milion dolarů.

Obavy z vysokého rozpočtu nakonec donutily filmaře ke změně plánu v natáčení

Původní plán byl natáčet závěrečné scény v Paříži během Týdne módy. Kvůli nedostatku peněz do města módy odletěl na dva dny jen režisér, aby natočil exteriéry a zbytek se točil v Americe. Pařížské schodiště nahradily schody Muzea města New York.

Zdroj:

• https://www.indiewire.com
• https://variety.com