Experimentální film často odmítá lineární děj a klasické postavy. Místo toho se zaměřuje na vizuální, zvukové a strukturální experimenty, které diváka nutí k aktivnější interpretaci a novému prožívání sdělení.
Často využívá netradiční střih, abstraktní vizuály, symbolismus, narušení chronologie, kolážové techniky, práci s formou a zvukové kompozice, které se liší od mainstreamové produkce.
Má tendenci prolínat se s výtvarným uměním, videouměním, performancí a dokumentárním filmem. Může ovlivňovat i hraný film, kdy jeho prvky přebírají tvůrci pro ozvláštnění svých děl.
Diváci by měli očekávat spíše provokaci k zamyšlení, estetický zážitek nebo nové vnímání reality než klasickou zábavu. Často se pracuje s emocemi, náladami a asociacemi.
Tento štítek slouží k nalezení článků, které se zabývají různými aspekty experimentálního filmu – od historického vývoje a významných tvůrců po analýzy konkrétních děl a recenze, které se tomuto žánru věnují.
