Celý život hrál hlavně pro děti, z jejich přítomnosti byl ale nesvůj a vyžadoval od nich kázeň tak přísně, že jim naháněl hrůzu a způsoboval traumata. Ani někteří kolegové z branže nebyli ze Strýčka Jedličky nadšení, zejména proto, že se chvástal úspěchem za své výjimečné nadání.